Slavný český malíř a ilustrátor Zdeněk Burian (11. 2.1905–1. 7. 1981) je znám jako autor ilustrací k mnoha dobrodružným příběhům, ale proslavily jej především obrazy pravěkých zvířat a lidí. Pro mnohé čtenáře bude tedy možná překvapením, že se Zdeněk Burian zařadil i mezi výtvarníky, kteří...
číst celé
Slavný český malíř a ilustrátor Zdeněk Burian (11. 2.1905–1. 7. 1981) je znám jako autor ilustrací k mnoha dobrodružným příběhům, ale proslavily jej především obrazy pravěkých zvířat a lidí. Pro mnohé čtenáře bude tedy možná překvapením, že se Zdeněk Burian zařadil i mezi výtvarníky, kteří ilustrovali klasické dílo české literatury Babičku Boženy Němcové (asi 4. 2.1820–21. 1. 1862). Ke zvláštnímu „setkání“ těchto významných umělců, k setkání, jež ignoruje časové hranice, došlo v době, která patří k nejtemnějším okamžikům české, resp. československé historie. Roku 1940, v době ohrožení naší republiky německým nacismem, vydal Babičku s ilustracemi Zdeňka Buriana nakladatel Václav Pavlík. Od té doby Babička s tímto výtvarným doprovodem nevyšla. Stěžejní dílo Boženy Němcové, které autorka psala od konce roku 1853 do léta 1854, se dočkalo mnoha českých i cizojazyčných vydání. Pro čtenáře Knižního klubu jsme s laskavým svolením nakladatelství Lidové noviny vybrali poslední kritické vydání z roku 1999. Editor Robert Adam se při práci na textu opíral o první vydání Babičky z roku 1855 s přihlédnutím k několika kritickým vydáním z let 1928 až 1974.
schovat popis
Recenze
Kdo nečetl Babičku od Boženy Němcové, tak ani neví, o co přišel. Autorka zde vykresluje venkov a jednotlivé postavy a jejich charaktery a také se zde dočteme o lidových tradicích a jak dřív lidé trávili čas, kdy neexistovali žádné výdobytky moderní techniky a to je na tom velmi půvabné.
Kdo jste nečtl Babičku jako povinnou četbu, tak si zcela jistě najděte čas a přečtěte si ji.
Celá rodina radostně babičku přivítá a babička se ihned spřátelí hlavně s dětmi.
Babička se brzy na Starém Bělidle zabydlela a starala se rodině o hospodářství, chodila s dětmi na procházky a kladla velký důraz na náboženskou výchovu dětí.
Nejvíce si ji potom zamilovala Barunka.
Za chvíli si k babičce chodila pro radu celá vesnička a dokonce i paní kněžna.
Babička chodila s dětmi k Proškům a jednou byla dokonce také pozvána paní kněžnou na zámek. Babička byla všemi velmi oblíbena, každému pomáhala a vždy měla dobrou radu.
Kniha má veskrze dobrý konec, avšak končí smrtí babičky a slovy paní kněžny: "Šťastná to žena"
V knize se také dočteme o lidových tradicích, které se dříve dodržovaly a některé ještě dodržují a také o tom jak dřív lidé trávili čas, když zrovna nepracovali.
Těm, kteří babičku nečetli, tak jim doporučuji, aby si na ni udělali čas a přečtli si ji, opravdu to stojí za to.
Kniha popisuje život lidí před dávnými časy. Také to, jaké měli lidé dříve mezi sebou vztahy a čím žili. Jejich a náš život se od sebe velmi liší. Velmi ráda ji budu číst i svým dětem.
Nejdrive jsem videla film, a potom jsem si az koupila knizku. Neda se rict, jestli se mi libil vice film, nebo kniha. Oboji bylo stejne dobre. Jestli jste knihu jeste necetli, urcite si ji kupte. Vsem ji moc doporucuji.
Kniha tedy krásná, obsah za mě nikterak zábavný, i když uznávám, že pár pasáži mělo co do sebe a pokud knížka dokáže v lidech vyvolat emoce - a že spousta lidí při ní myslí na svou babičku, s něhou a láskou - pak je to kniha, které já nemám co vytýkat, ať jsou mé osobní preference jakékoli.