Knihu jsem měla doporučenou a nezklamala. "Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte:...
číst celé
Knihu jsem měla doporučenou a nezklamala. "Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost," říká dula, vypravěčka nové knihy Michala Viewegha Biomanželka.
schovat popis
Objevte fascinující příběh, který vás zaujme svou autentičností a jedinečným humorem! Biomanželka Michala Viewegha nabízí hluboký pohled na složitosti manželství a těhotenství, jak je vidí žena, která je generací navíc průvodkyní na této cestě.
Příběh, který vás vtáhne
V románu Biomanželka Michal Viewegh představuje moderní a zároveň osobní pohled na partnerský vztah skrze analogii s bájným příběhem o Modrovousovi. Hlavní hrdinka Hedvika prožívá své manželství, které na povrchu může působit idylicky, ale ve skutečnosti skrývá mnohé komplikace a omezení, která ničí její přirozenou krásu a svobodu. Vypravěčkou příběhu je dula, která stojí po boku Hedviky od těhotenství až po sedm let společného života, což umožňuje čtenáři poznat rodinný život z velmi osobní perspektivy s jemným humorem a nadhledem.
Tento román není jen obyčejným humorným dílem, ale obsahuje také částečné autobiografické prvky autora, které dodávají příběhu hloubku a opravdovost. Je to kniha pro všechny, kdo chtějí pochopit nuance moderního manželství i mateřství a přemýšlet o vztazích z trochu jiného úhlu.
Proč si vybrat Biomanželku?
Unikátní kombinace humoru a vážných životních témat.
Nahlédnutí do intimního světa těhotenství, porodu a rodinného života.
Autentický hlas průvodkyně, která provází čtenáře celým příběhem.
Román od jednoho z nejoblíbenějších českých autorů současnosti.
Text, který podněcuje k zamyšlení nad partnerskými a rodičovskými rolemi.
Hlavní vlastnosti knihy
Autor: Michal Viewegh
Žánr: humoristický román s autobiografickými prvky
Tematika: manželství, těhotenství, rodičovství, vztahy
Jazyk: český
Obsahuje vypravěčku-dulu jako netradičního průvodce příběhem
Knihu jsem měla doporučenou a nezklamala. "Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost," říká dula, vypravěčka nové knihy Michala Viewegha Biomanželka.
Tato kniha Michala Viewagha je jednou z oddechových knih, které neobsahují žádný velký příběh, ale spíše zrcadlí zajímavý vztah mezi mužem a ženou z pohledu podivné vypravěčky i manželů samotných. Kniha v sobě nese podle mého názoru několik hlubších myšlenek a autobiografické prvky, kterými se autor netají. Odhaluje to, jak to může dopadnout s manželstvím, pokud jsou dva lidé příliš odlišní a odcizí se navzájem. Doporučuji jako oddechové čtení.
Četla jsem tuto knihu společně s Biomanželem, tato kniha se mi ještě docela líbila, přestože jsem od Viewegha četla lepší. Nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost," říká dula, vypravěčka nové knihy Michala autorova Biomanželka. Dula je zprvu jen průvodkyní manželčiným těhotenstvím a porodem. Svou rodičku však neopouští ani poté, takže následujících sedm let s Hedvikou a jejím manželem bydlí.
Biomanželka je kniha, kterou bych řadila mezi ty oddechové knížky, které neurazi ani nenadchnou. Pana Viewegha mám ráda, např. Báječná léta pod psa jsou pro mě srdcovou záležitostí, ale Biomanželku mezi ně řadit nemohu. Kniha je svým způsobem vtipná, zvlášť pokud máte možnost srovnávat se skutečnostmi v oblasti “moderní duly a vždy vše přírodně” apod. Knihu doporučuji přečíst tehdy, kdy potřebujete nějakou nenáročnou oddechovku...
Knihy od autora Michala Viewegha se mi vždy zatím líbily. Když mi tato kniha přišla do ruky, tak to byla jasná volba, proč si ji přečíst. Zároveň se mi líbila i obálka knihy. Kniha se mi líbila, ale myslím si, že autor má lepší knihy ve své tvorbě. Kniha se mi četla velmi dobře a rychle. Jedná se o oddechovou literaturu. Autor se netají, že se v knize objevují autobiografické prvky. Člověk si může přečíst jak to v životě a v manželství může dopadnout, pokud jsou si dva lidé až tak moc od sebe odlišní. Knihu doporučuji na oddechové čtení.
Ne ne, tak tahle kniha není nic pro mě. Nevím v čem skvělo samotné zklamání, ale nějak mi nesedělo vyprávění očima ženy psáno mužskou rukou, neustále se to ve mně bilo. Nejen že jsem vůbec netušila, kdo nebo co je vlastně dula, ale už od prvního setkání mi byla krajně nesympatická. Možná to byl autorův záměr, ale mě osobně to příliš nenadchlo. Občas se člověk sice zasmál, ale bohužel převažovala ta méně humornější až těžce sarkastická stránka a jak známo, všeho moc škodí.
Ačkoliv tvorbu Michala Viewegha znám už dlouho, Biomanželka byla jeho první knihou, kterou jsem si opravdu vychutnala. Chvílemi jsem sama nevěděla, jestli mám biomanželce fandit, nebo ji litovat. Každopádně se tato kniha stala skvostem v mé knihovničce nejen díky autorově podpisu, ale hlavně díky vynikajícímu stylu, jakým ji napsal. Po přečtení jsem si jistá, že zabrousím o do autorovy starší tvorby.
Takhle to dopadne, když se Michal rozhodne napsat o tom, jak jsou bioženy trapné, ale ačkoli by to mohl říct vtipně několika větami, roztáhne to na celou knihu. Několik prvních stran mě pobavilo, ale pak už to bylo jen omýlání toho samého stále dokola. Téma to je marketingově zajímavé, uznávám, ale mohl k tomu ještě něco přidat, ať se čtenář nezačne časem nudit. Ale jako vždy to byla kniha oddechová a čtivá. Když od ní nebudete čekat mnoho, nespálíte se.
Biomanželka - název už ledacos napovídá. V knížce je hodně autobiografických rysů. Knížku jsem si přečetla, dočetla jsem ji i proto, že je docela útlá - i když nejen proto. Je to takové povídání, jak se slavný a bohatý spisovatel seznámí s chudou knihovnicí - a co se pak děje dál. Hlavní postavy nejsou tedy zrovna sympatické, hlavní hrdina je dost namyšlený - odmítá vše bio a alternativní - jeho - pak už manželka - toto vše zase miluje.
Rozhodně to není nejlepší autorova kniha, není to nic převratného, ale pokud hledáte knížku pro oddychové čtení a pobavení, není to úplně špatná volba. Jak už jsme u Viewegha zvyklí, jde o lehce autobiografický román. Kniha Vám s trochou nadsázky (snad tedy) ukáže jak to funguje v dnešních mnohých bio, eko,... domácnostech. Musím, přiznat, že se modlím, abych takto až se mnou jednou v těhotenství budou cloumat hormony, nedopadla :).
Tahle kniha podle mě žije především ze snahy zautocit na svou (byvalou) ženu, se kterou se po narození dětí autor nazorove rozešel. Prisla mi fakt trapná. Jako opravdu trapná i na Viewegha, o kterém si nemyslím nic moc dobrého ani normálně. Netuším, co jí to popadlo a připadá mi, že úspěch téhle knihy vážně stojí jen na bulvární zvědavosti lidí zjistit, proč se ti dva vlastně rozvedli. Jako hlupák ale z téhle knihy vychází sám autor. Je mi líto.
Biomanželka je už x-tá kniha od Michala Viewegha, kterou jsem četla, ale nemůžu si pomoct, to svoje nejlepší už napsal. Asi chápu, proč tuto knihu napsal, v médiích jsme byli dostatečně informováni o manželství spisovatele a jeho ženě. Jen mi není jasné, proč pro vyprávění zvolil spisovatel formu vyprávění Duly - to mi nějak prostě nesedlo a celá kniha pro mě chvílemi ztrácela uvěřitelnost. Tak třeba příště.
Biomanželka teda nic moc. Michala Viewegha mám ráda, ale tohle se mu moc nepovedlo. Četlo se to v pohodě, ale obsahově to není můj šálek čaje. Dějově se to točilo kolem duly, která bydlí u Mojmíra a Hedviky, ač už od porodu uplynul nějaký ten pátek. Mojmír nemá dulu ráda, dula ho nazývá Modrovousem a taky ho nemůže vystát. Všechny postavy jsou podle mě hrozně nesympatický. A to je asi největší problém, protože pak člověk nemá komu „fandit“. Jako dočetla jsem to do konce, ale už nikdy víc.
Od Wiewegha jsem toho četla již hodně, ale Biomanželka mě tedy upřímně moc nenadchla. Nutno uznat, že kniha se čte lehce, je to takové oddychové čtení, u kterého člověk nepotřebuje moc přemýšlet a sem tam se i zasměje, proto si určitě své čtenář najde. Ale děj mě osobně moc nebavil. Příběh se točí kolem Duly, která se nastěhuje ke své "svěřenkyni" Hedvice a k jejímu manželovi Mojmírovi. Děti rostou, ale Dula zůstává a nevypadá to, že by se kdy chtěla odstěhovat, navíc Hedviku podporuje ve všech těch bio a ekotrendech, což manžel nese dost špatně.
Vieweghův román Biomanželka by měl být volně inspirovaný skutečným životem jeho rodiny. Upřímně, i když mám některá díla tohoto autora ráda, u jiných jen těžko hledám nějaký smysl. Jako třeba právě u Biomanželky. Občas je trochu vtipná a najdete v ní dva různé pohledy na svět (ženský a mužský), ale to je asi tak vše. Mně osobně kniha nic nedala a asi jen z pouhé zvědavosti se pustím ještě do Biomanžela.
26/07/2017
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Prisla mi fakt trapná. Jako opravdu trapná i na Viewegha, o kterém si nemyslím nic moc dobrého ani normálně. Netuším, co jí to popadlo a připadá mi, že úspěch téhle knihy vážně stojí jen na bulvární zvědavosti lidí zjistit, proč se ti dva vlastně rozvedli.
Jako hlupák ale z téhle knihy vychází sám autor. Je mi líto.