Bohumil Hrabal pro mě je geniální tím, jak pracuje s jazykem. Tahle kniha povídek není výjimkou. Je nám zde představen typický představitel Hrabalova vypravěče. On sám je pojmenoval pábitelé, protože nevyprávějí silný příběh, nedá se od nich čekat žádné velké drama, ale dokáží mluvit dlouze a dlouho o kráse všedního života. Co vás zaujme, je atmosféra příběhů - poklidné plynutí času, melancholie smíchaná s úsměvností.
Tenhle autorův kousek byl pro mě jako zjevení a okamžitě jsem si ho zamilovala. Jde o soubor krátkých povídek, každá je trochu jiná, spojují je hlavní postavy, tzv. pábitelské, radující se ze života přes všecko, co je v něm potkává. Mám nesmírně ráda Jarmilku (viděla jsem i její divadelní verzi a byl to skvělý zážitek) a potom povídku, která dala celému souboru název. Bavila jsem se úžasně, užívala si každý řádek.
Recenze