Přátelství tria Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník a Egon Bondy je navždy zapsáno ve stránkách této knihy a já jsem za to ohromně vděčný. Každý z nich představuje trochu jiné lidství, trochu jiné...
číst celé
Přátelství tria Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník a Egon Bondy je navždy zapsáno ve stránkách této knihy a já jsem za to ohromně vděčný. Každý z nich představuje trochu jiné lidství, trochu jiné češství, ale pořád jdou stejnou cestou, pořád jsou to pábitelé, umělci.
Kniha se věnuje převážně tématu vzpomínání na Vladimíra Boudníka, do kterého jsem se v průběhu čtení zamiloval jako do člověka skrz jednotlivé historky a příhody, skrz rysy jeho povahy, které tu vykreslil tak něžně jeho dobrý kamarád. Asi bych nikdy nebyl s to pochopit Boudníkovy grafiky, kdybych nepochopil jeho jako člověka díky právě této knize.
schovat popis
Objevte hloubku a krásu české kultury skrze „Něžného barbára“
Proč si tuto knihu musíte přečíst? Vstupte do světa umění, filozofie a nezapomenutelných osudů prostřednictvím příběhu, který kombinuje vzpomínky, esejistiku a meditativní pohled na život v padesátých letech v Libni.
„Něžný barbar“ je unikátní text, který vás zavede na hráz Věčnosti, do domů na libeňské periferii, kde čas plyne svým vlastním rytmem. Kniha představuje fascinuje portrét Vladimíra Boudníka (1924-1968), významného malíře a grafika, jenž byl blízkým přítelem Bohumila Hrabala, jehož přezdívka v knize zní Doktor. Společně s filozofem Egonem Bondym vedou tyto osobnosti neobyčejné diskuse o podstatě umění a smyslu času, které vás nepochybně přimějí k zamyšlení.
Tento text není pouze vzpomínkou na minulost, ale i inspirací k hlubšímu porozumění kulturnímu dědictví a uměleckým ideálům. Kniha navíc posloužila jako předloha pro stejnojmenný film s výjimečnými hereckými výkony Bolka Polívky, Arnošta Goldflama a Jiřího Menzela, což jen potvrzuje její význam a hodnotu.
Proč právě „Něžný barbar“?
Autentický pohled na padesátá léta v Praze a život výjimečných českých umělců.
Zajímavá kombinace vzpomínkového a esejistického stylu, která nabízí více než běžný životopis.
Filozofické a umělecké diskuse, které rozšíří vaše obzory a podnítí k zamyšlení.
Kniha inspirovala filmové dílo, čímž získala i další rozměr kulturní hodnoty.
Výjimečný příběh přátelství a kreativity, který osloví nejen milovníky umění a literatury.
Klíčové vlastnosti produktu:
Poutavý text kombinující vzpomínky, eseje a meditace.
Detailní portrét Vladimíra Boudníka a jeho přátel.
Historický a kulturní kontext padesátých let v Praze.
Vhodná četba pro zájemce o českou literaturu, umění a filozofii.
Napojení na filmové zpracování, které podtrhuje její význam.
Přátelství tria Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník a Egon Bondy je navždy zapsáno ve stránkách této knihy a já jsem za to ohromně vděčný. Každý z nich představuje trochu jiné lidství, trochu jiné češství, ale pořád jdou stejnou cestou, pořád jsou to pábitelé, umělci.
Kniha se věnuje převážně tématu vzpomínání na Vladimíra Boudníka, do kterého jsem se v průběhu čtení zamiloval jako do člověka skrz jednotlivé historky a příhody, skrz rysy jeho povahy, které tu vykreslil tak něžně jeho dobrý kamarád. Asi bych nikdy nebyl s to pochopit Boudníkovy grafiky, kdybych nepochopil jeho jako člověka díky právě této knize.
Patřím k těm, co mají Něžného barbara raději než Ostře sledované vlaky nebo Slavnosti sněženek, protože pro mě tohle funguje jako text, který mi něco dává. Kniha o tom, jak se tři přátelé potloukají po hospodách a nálevnách Prahy padesátých let, hledají uměleckou múzu a filozofují. Úžasně vykreslená atmosféra doby i ducha bohémy. Zobrazuje osobnosti české bohémy, což velmi oceňuji. Skvělé dílo, jenom ne pro každého.
Kniha, v níž autor píše o Vladimíru Boudníkovi, se kterým ho pojilo poněkud bouřlivé přátelství. Hrabalův text je krásný, jak už jeho texty prostě jsou ve všech knihách, které vyšly. Skutečný Boudníkův život byl sice v některých ohledech odlišný, ale to už si ti dva určitě vyříkali tam někde za nebeskou bránou. A kdo se chce o Boudníkovi dozvědět víc, ať si přečte knihu Grafik Vladimír Boudník od Vladislava Merhauta.
Pokud jste viděli nějaký film natočený podle povídek Bohumila Hrabala, mohla by vás tato kniha nemile překvapit. Je to totiž něco úplně jiného, než na co jsme u něho zvyklí. Již tak nemívá Hrabal silnou dějovou linku, ta tady ale chybí úplně. Je třeba se připravit na to, že kniha je velmi filozofická, plyne zatraceně pomalu a jejím cílem není šokovat a pobavit, ale zachytit daný okamžik na daném místě s určitými lidmi. A to je celé.
Kniha Něžný barbar mě trochu zklamala. Vím že Hrabal normálně nemá pořádnou silnou dějovou linku, tady ale děj chybí úplně a kniha je spíše filozofická, než aby se něco dělo. Kniha také v důsledku toho plyne opravdu hodně pomalu a chvílemi jsem se přemáhala, abych vůbec pokračovala dále, protože mě chvíli přestávala bavit. Autor se snažil zachytit určitý okamžik určitými lidmi, ale místy to dělal opravdu zdlouhavě.
z tohoto double vydání jsem horko těžko přelouskal Něžného Barbara (ve skutečnosti jsem se musel pod stolem bodat nožem do stehen, abych to zvládl). Nevím čím to je, snad tím, že v psím hovnu na ulici vidím jen psí hovno na ulici, ale veškeré Hrabalovy trademarky mě bezmezně serou, což bude zřejmě zapříčiněno tím, že jsem ještě nechytl druhou mízu a neodjel jsem do Tibetu meditovat. Jeho květnatý popis všeho co se děje (přičemž vše se děje krásně, hezky, líbezně a to proto, že svět je krásný a hezký a líbezný, protože i železo je skvělý a obrábění železa je boží atd) mě iritoval natolik, že jsem měl po každé stránce chuť jít a zabít první zvíře, které uvidím. Vím, že jako správnej Čech a oduševnělej člověk a čtenář bych měl honit nad Hrabalovou podobiznou, leč po dvou knihách které jsem dočetl mohu konstatovat (s čistým vědomím toho, že jsem pokrytec, neznaboh a zaslepenec), že Hrabal vnímání světa mě sere (mám rád veverky, ale traktáty o jejich ladném pohybu číst nemusím). A to ani nemluvím o tom, že ten dědek neumí uvozovky!
15/05/2022
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Kniha se věnuje převážně tématu vzpomínání na Vladimíra Boudníka, do kterého jsem se v průběhu čtení zamiloval jako do člověka skrz jednotlivé historky a příhody, skrz rysy jeho povahy, které tu vykreslil tak něžně jeho dobrý kamarád. Asi bych nikdy nebyl s to pochopit Boudníkovy grafiky, kdybych nepochopil jeho jako člověka díky právě této knize.
z tohoto double vydání jsem horko těžko přelouskal Něžného Barbara (ve skutečnosti jsem se musel pod stolem bodat nožem do stehen, abych to zvládl). Nevím čím to je, snad tím, že v psím hovnu na ulici vidím jen psí hovno na ulici, ale veškeré Hrabalovy trademarky mě bezmezně serou, což bude zřejmě zapříčiněno tím, že jsem ještě nechytl druhou mízu a neodjel jsem do Tibetu meditovat. Jeho květnatý popis všeho co se děje (přičemž vše se děje krásně, hezky, líbezně a to proto, že svět je krásný a hezký a líbezný, protože i železo je skvělý a obrábění železa je boží atd) mě iritoval natolik, že jsem měl po každé stránce chuť jít a zabít první zvíře, které uvidím. Vím, že jako správnej Čech a oduševnělej člověk a čtenář bych měl honit nad Hrabalovou podobiznou, leč po dvou knihách které jsem dočetl mohu konstatovat (s čistým vědomím toho, že jsem pokrytec, neznaboh a zaslepenec), že Hrabal vnímání světa mě sere (mám rád veverky, ale traktáty o jejich ladném pohybu číst nemusím). A to ani nemluvím o tom, že ten dědek neumí uvozovky!