Hlavní postavy jsou bývalý spolužáci, kteří se dodnes vídají a každý z nich jakoby „vypráví“ svůj příběh od střední školy až do této doby, kdy jim je 40. Všichni už si připadají „vysloužilí“ a mají ze stárnutí deprese. Je tu porovnáno, jak se chovali na střední škole a jak se chovají teď. Eva a Jeff, tehdejší nejkrásnější dvojice z celé školy, jsou rozvedení a nevychází spolu zrovna nejlíp, Tom si ve svých 35 letech vezme 19 let starou studentku, kterou chvíli učil a asi po dvou letech následuje rozvod, Hujerová, která si na střední svého přítele pouze vymyslela, je vdaná, ale ne zrovna nejšťastnější, Skippy přede všemi tají, že je homosexuál…
Tento román je důkazem, že kniha je vždy lepší než film, ztvárňuje v rozsáhlém časovém oblouku pestré osudy několika spolužáků z gymnázia od dob jejich dospívání až na práh čtyřicítky. Znalci díla nejčtenějšího českého autora se tu opět setkají s dobře známou, melancholicky laděnou groteskou, tentokrát o přátelství, osudových láskách, alkoholu, kráse i ošklivosti, ale především o smutku, který se s přibývajícími léty vkrádá do životů stárnoucích hrdinů.
Kniha vypráví o jednotlivých osudech a příbězích jednotlivých spolužáků z gymnázii, jejichž životy se kříží i po ukončení gymnázia. Ocitáme se na abiturientském večírku třídy jejichž hlavními aktéry jsou tři kamarádi nerozluční – Jeff, Skippy a Tom. Kniha je odrazem osudových láskách, krásy a ošklivosti, alkoholu, přátelství, spontálnosti. Najdeme zde typický Vieweghovský humor. Je to lehká oddechovka, u které se čtenář i pobaví.
Do této knížky jsem se pustila s chutí hned po Románu pro ženy. Děj se mi trochu zadrhával. Asi to bylo tím, že mi vadilo vyprávění neustále někoho jiného, ale chápala jsem proč to tak autor udělal. Jakmile jsem se začetla tak to bylo ale docela i fajn. S Románem pro ženy se každopádně tato kniha srovnat nedá. Jedná se taky o oddechovku, neurazí, ale zase nějak extra nenadchne. Každopádně je ze života.
Vzpomínky z let prožitých na střední škole. Podáno s autorovým osobitým stylem psaní. Známe to všichni- parta studentů, kteří řeší své první zamilování a měli by si užívat bezstarostného života o kterém si myslí, jak je vlastně těžký. V každém něco ze střední školy uvízlo. Rozhodně stojí za přečtení. Osobně patří mezi jednu z mích oblíbených knih tohoto autora, doporučuji ale vyzrálejším čtenářům, kteří dokážou Viewegha ocenit.
Co na to říct, no trhák to není, je to prostě taková odpočinková knížka. Přesto v sobě něco má a řekla bych, že je přínosná. Dost věcí si uvědomíte, pobavíte se a zasmějete se. I sami sobě, protože ono to tak v životě chodí. Nejde o knihu pro muže. Jde o typické ženské čtení ke kafíčku anebo do autobusu do práce. Mladší generace touto knihou nejspíše však pohrdne. Tohle ocení trošku starší ročníky, kteří už ví, o čem se mluví :-D.
Tak tenhle Viewegh se mi paradoxně líbil víc než "Výchova dívek v Čechách". Z "Vybíjené" mám prostě pocit, že si autor na nic nehraje, nesnaží se zapůsobit složitými větnými konstrukcemi, cizími slovy a citáty. Prostě vypráví příběh několika spolužáků, jejich osudy a mindráky, které si sebou nosí už od střední. Nic víc, nic míň. Taková zábavná a upřímná oddychovka, která se dá přečíst za jeden víkend.
Knihy Michala Viewegha nepatří mezi knihy, které bych vyloženě vyhledávala, ale čas od času si nějakou z nich přečtu. Většinou se ale dostanu k tomu, že se mi mnohem více líbí jejich filmové adaptace, než knižní předlohy. Příběh Vybíjená je asi tak nastejno s tou filmovou podobou. Kniha byla čtivá a líbil se mi její humor. A celkově mám ráda tématiku setkání spolužáků po mnoha letech, kdy se postupně ukazuje, kam se až dostali a jak se jejich život měnil.
Super příběh protkaný Vieeghovským humorem :) filmové zpracování se mi tolik nelíbilo, knížka byla mnohem lepší, spoustu dobrých pasáží vynechali. Parta studentu řeší první lásky, ovšem to se ne až tak docela týká ,,ošklivějších" z party. Co s tím? Jak se s tím poprala hlavní hrdinka najdete v knížce :) a jak taková parta vypadá na školním srazu o par let později? to tam najdete též! Hodili už všichni své pubertální trabe za hlavu, nebo tam ještě něco zůstalo? :))
Co k této knize Michala Viewegha říct? Snad jen to, že ani vyloženě nenadchne, ani neurazí. Vzhledem k autorovu velmi čtivému stylu psaní, se opět čte úplně sama. Román čtenáři předkládá osudy party studentů gymnázia od jejich dospívání až po dospělost a ukazuje, jak se občas všechno může zvrtnou a skončit úplně jinak, než si člověk představoval. Motivem knihy jsou klasická životní témata, která běžně řeší každý z nás. Kniha rozhodně za přečtení stojí!
Tak toto byla velká tragédie. Jak kniha tak film. Film je asi o něco horší. Přečetla jsem si jí, protože mi jí půjčila kamarádka, které se kniha líbila, ale mě tedy vůbec nezaujala. Humor byl takový trapný, vůbec mi to nepřišlo vtipné. Přiznám se, že se mi styl psaní Michala Viewegha vůbec nelíbí a kniha mě moc nebavila. Myšlenka byla celkem super, ale zpracování se mi zkrátka nelíbilo. Pokud však máte rádi tohoto autora tak by se vám kniha líbit mohla.
No já vlastně nevím jak tuhle knihu ohodnotit. Kdybych nejdřív viděla film, tak bych asi ani neměla chuť knihu číst. Kniha je samozřejmě lepší a je psaná „klasických vieweghovským stylem“, tzn. kdo ho má rád, bude se mu líbit i tato kniha, kdo ho rád nemá, tak tady mu rozhodně na chuť nepřijde. Kniha vypráví nejprve o spolužácích, jejich školních láskách a „problémech“ a poté o tom kdo se kam dostal za dvacet let života – v knize je samozřejmě spousta vtipných humorných scén, ale celkově působí spíš melancholicky a depresivně. Ale jak už jsem zmiňovala, klasický styl psaní M.Viewegha.
Abych Michala Viewegha pořád jenom nekritizovala, musím ohodnotit i nějakou knihu, která patří k těm lepším a která se mi vlastně vcelku líbila. Vybíjenou jsem nejprve viděla jako film a musím říct, že se mi docela líbil. Řekla jsem si, že se tedy podívám i po knize - a překvapivě musím říct, že se mi líbila možná i o malinko více než film. Vybíjenou tedy řadím k povedenějším knihám tohoto autora. Pokud tedy po nějaké pokukujete, zkuste tuhle.
První jsem viděl film, což bylo pro mě osobně veliké zklamání. Kniha už tak zlá není a to i přesto, že Viewegha příliš nemusím. Téma setkání spolužáků po letech nabízí mnoho prostoru pro humor a tak je tomu i v téhle knize. Občas jsem se pobavila, kniha se četla příjemně a přečtenou jsem ji na mé poměry měl vcelku rychle. Je to takové oddechové čtení, někde na lehátko k vodě, moc vašim mozkovým závitům zabrat nedá.
Nejsem velkou fanynkou autora, ke knize jsem se dostala náhodou, protože ve filmu hrál můj kolega z práce- Autor v knize popisoval vzpomínky několika bývalých spolužáků /rivalů v lásce ke krásné spolužačce/ na léta strávená ve škole. Občas nechyběla nějaká ironická poznámka či špetka černého humoru a kapitoly věnované vzpomínkám samotného autora se ještě daly snést. Bohužel, čím více spělo vyprávění ke konci, tím se původní laťka snižovala, až zůstala ležet při zemi. Komentáře autora už příliš tlačily na pilu, tak jak je pro Viewegha příznačné, a osudy postav vyšuměly do prázdna. Opět taková velmi průměrná záležitost.
Pro mě toto byla zvláštní kniha. Film na mě působil celkem vtipně a sympaticky, ale kniha na mě naopak působila depresivně a člověk měl chvíli nutkání z toho upadnout do nějaké depky. Viewegh na bývalých žácích gymnázia ukazuje, jak je snadné nechat život protéct mezi prsty, a když si to člověk uvědomí, je už pozdě. Podobný příběh by se mi líbil daleko víc, kdyby byl psaný na veselejší notu. Autor má určitě mnohem lepší knihy, než je tato.
Recenze