Panoramatický román Nadějné vyhlídky považoval Charles Dickens ze všech svých slavných románů za nejlepší. Snad i proto jej psal v první osobě. Je to romantický příběh o lidské ctižádosti, o touze po bohatství a uznání, o krutých rozporech mezi žádostmi srdce a rozumu. Hrdina prožívá divoké...
číst celé
Panoramatický román Nadějné vyhlídky považoval Charles Dickens ze všech svých slavných románů za nejlepší. Snad i proto jej psal v první osobě. Je to romantický příběh o lidské ctižádosti, o touze po bohatství a uznání, o krutých rozporech mezi žádostmi srdce a rozumu. Hrdina prožívá divoké životní zvraty, zápasí s lidskou přetvářkou, s nedostatkem opravdového pochopení i se svou osamělostí, ale nikdy se nevzdává. Naděje na prohlédnutí z falešných iluzí, na návrat do kruhu dobrých lidí a na lásku ho nikdy neopouští a umožní mu přestát všechny nástrahy osudu.
I v tomto mimořádném a dramatickém románu roztáčí Dickensova představivost optimistický "karneval života", sled ohromujících radostí a dočasných smutků. Nesnáze, překážky i zlobu lze překonat a dokonce jsou k něčemu dobré. Charakteristika postav je živější než život sám, autor nepřipouští nudu, nic není obyčejné. Život ve své každodennosti skýtá ohromné příležitosti - jen je správně uchopit.
schovat popis
Recenze
Četl se... číst celé
Četl se mi velice dobře, měl spád a zajímavé zápletky. Dle jméno jde o Dickensovo nejpotavejsi vyprávění. Dickens píše velice ctive a to potvrdil i v této knize. Ani na chvíli jsem četby této knihy nezalitovala a já osobně jí mohu doporučit. schovat popis
Četl se mi velice dobře, měl spád a zajímavé zápletky. Dle jméno jde o Dickensovo nejpotavejsi vyprávění. Dickens píše velice ctive a to potvrdil i v této knize. Ani na chvíli jsem četby této knihy nezalitovala a já osobně jí mohu doporučit.
Hlavním hrdinou je zde sirotek Pip, který nečekaně přijde k penězům. Kdo mu je ale věnoval? Zdánlivě jednoduchá otázka, která má ale nečekané a složité řešení.
Nadějné vyhlídky si určitě nenechte ujít, je to skvělá kniha
Děj se mi líbil, ano, trošku zdlouhavé to bylo, ale rozhodně se nejedná o nic tak strašného. Děj poměrně hezky plyne a něco je opravdu zajímavé.
Atmosféra je taková zvláštní, nezvyklá. Celkově to tedy hodnotím vesměs kladně. :)
Lehký odpočinkový román se odehrává v americkém městě Los Angeles. Mladá vdova Kristýna se po smrti manžela ocitá u konce svých sil. Zanevře na celý minulý život, své přátele, práci, rodinu. O nic se nestará, jen se utápí ve velkém zármutku.
Přibeh mladého chlapce z velmi nuzných poměru, který se ve své skromnosti ocitá v podivném prostředí starého domu, aby dělal radost staré dámě...zvláštní, zvrácené, děsivé prostředí, které hlavní postava přijímá až překvapivě dobře.
Nesmrtelna světová klasika, čte se velmi dobře.
V recenzích jsem si tu četl, že někomu byl Pip nesympatický, a to byl právě účel. Dickens reflektoval sám na sebe, na své mládí, podobně jako i Pip zde reflektuje retrospektivně, a nahlížel na sebe a své chování značně kriticky. Byl ochotný ukázat ty nejhorší stránky svého dospívání, přiznat je a sám sebe za ně pokárat. To mi během čtení připadalo krajně zajímavé.
Moc se mi líbila výstavba paralel jako například v případě právě Pipa a Estelly, kteří oba byli víceméně zformováni zacházením svých "poručníků", což zase krásně vykresluje dickensovskou fascinaci predeterminací jako něčím, co nás utváří, aniž bychom mi na to měli vliv... Většinou se jedná o společnost, zde jde ale o to samé, jen na menší škále, kde je to dobře vidět, na větší škále pak existuje třeba případ Magwitche.
Rozhodně bych knihu doporučil komukoliv, kdo se touží s Dickensem seznámit v jeho nejpravější nejryzejší podobě. Najdete zde všechno, co byste od takového dickensovského románu očekávali, a víc.
Celkově se kniha četla moc dobře akorát konec byl na můj vkus až moc překombinovaný.
Tři dny koncentrovaného šílenstvíí na stránkách nemocných vztahů, vyšinutých jedinců a porušených morálních a citových vazeb. Ale zato o to lepší happy end. Jednoduše paralela k životu jak vyšitá. Nezávidím Pipovi jeho úděl, těžko můžu srovnat, když nejsem sirotek. Ale můžu se spravedlivě rozhodnotu, že knihu podruhé číst nebudu.
Měla pro mne kouzlo toho jediného čtení s jedinečným zážitkem. Nebyla jsem zvědavá. Spíš tak nějak nenaladěná na celkové vyznění knihy. Ne nutně potřebuji dobré konce. Jen mi chyběla vize - to, že by příběh nějak směřoval. Taky tak nějak plyne.
Jelikož jsem žena činu a nenechám si život jen tak prosypat mezi prsty... dávám čtyři a jdu něco rozumného dělat!