Mě se líbil, humoristický román od Michala Viewegha je volně inspirován jeho životem a jeho rodiny. "Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného...
číst celé
Mě se líbil, humoristický román od Michala Viewegha je volně inspirován jeho životem a jeho rodiny. "Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost," říká dula, vypravěčka nové knihy Michala Viewegha Biomanželka.
schovat popis
Objevte sarkastický a originální pohled na manželství, který vás nejen pobaví, ale i donutí zamyslet se nad složitostmi partnerského soužití. Biomanželka od Michala Viewegha je román, který kombinuje humor s hlubokými životními pravdami a je ideální volbou pro čtenáře, kteří hledají knihu s osobitým stylem a originálním vyprávěním.
O čem kniha je?
Tento román je vyprávěn pohledem přemoudřelé duly, která sleduje život rodiny složené z jednoho spisovatele, jeho ženy Hedviky a jejich komplikovaného manželství. Dula, která zpočátku asistuje při těhotenství a porodu, zůstává u rodiny i během sedmiletého soužití, během něhož se odhalují tajemství i nástrahy partnerského života. Autor přirovnává Mojmírovo manželství k moderní „soft verzi“ legendárního příběhu o Modrovousovi, čímž dokládá, jak může vztah potlačovat přirozenou krásu, talent i svobodu jedince.
Kniha je nejen humorná, ale také částečně autobiografická, což přidává příběhu autentický rozměr a dává čtenáři možnost vidět i osobní zkušenosti autora skrz jeho literární dílo.
Proč si knihu zamilujete?
Biomanželka nabízí jedinečný a neotřelý pohled na téma rodinného života a vztahů, který není pouze o lásce a štěstí, ale také o konfliktech, frustracích a nuancích každodenního soužití. Je to kniha, která vás rozesměje i přiměje k úvahám nad tím, jak fungují lidské vztahy a jak v nich může každý najít své místo.
Hlavní přednosti knihy:
Originální vyprávění z pohledu důležité vedlejší postavy - duly.
Humorný a sarkastický styl typický pro Michala Viewegha.
Autentický náhled do složitostí manželského soužití.
Částečně autobiografický obsah, který přidává hloubku příběhu.
Kniha vhodná pro všechny, kdo mají rádi literaturu s nadhledem a ironií.
Co od knihy můžete čekat?
Žánr: humoristický román s prvky autobiografie.
Autor: Michal Viewegh, jeden z nejpopulárnějších současných českých spisovatelů.
Obsah: příběh manželství a těhotenství viděný netradiční optikou.
Styl: sarkastický, vtipný, zároveň však vnitřně vážný a zamyšlený.
Vhodné pro: čtenáře, kteří hledají něco víc než klasický romantický příběh.
A já se spíše klaním k recenzím, které nechválí, ale spíše jsem rozmrzelé a všechno jen ne nadšené. Takové mám pocity já. Nebavilo mě to a nesmál jsem se, neužíval jsem si to a nenáviděl jsem hlavní postavu, která mi přišla nesympatická jak jen to šlo. Nenašel jsem si na tom nic, co by mě zaujalo a díky tomu jsem mohl říci, že kniha byla fajn a rád ji doporučím. Toto bych nikomu sám nepůjčil, ale chápu, že si to své fandy najde. Jako všechno vlastně.
Mě se líbil, humoristický román od Michala Viewegha je volně inspirován jeho životem a jeho rodiny. "Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost," říká dula, vypravěčka nové knihy Michala Viewegha Biomanželka.
Odpočinková kniha, která staví na stereotypech a černobílém pojetí světa. Muž - nedoceněný a utlačovaný chudák, na kterého žena, zaměstnaná svou emancipací, nemá čas. Žena, která buduje a míří kupředu a oproti ní muž, který vzhlíží k minulosti a touží po konvenčním a tradičním manželství podle vzoru muže coby hlavy rodiny. Takže čtení dobré, sice mám trochu výtky, ale jinak čtení se vším, co má mít.
Přečteno společně s jeho další knihou Biomanžel a ta Biomanželka ještě oproti druhé knize šla, docela jsem se i nasmála, ale není to ono. Dula je zprvu jen průvodkyní manželčiným těhotenstvím a porodem. Svou rodičku však neopouští ani poté, takže následujících sedm let s Hedvikou a jejím manželem bydlí - to je výchozí situace humoristického románu. Zdánlivě humoristického, upřesňuje autor. A nemohu bohužel popřít, že je to román částečně autobiografický.
Literaturu, do níž se řadí tato kniha, čtu zpravidla jen tehdy, když něco takového od někoho dostanu. A většinou to není špatné, jen to jednoduše není můj šálek kávy. Stejné to bylo s biomanželkou. Bylo to příjemné, místy vtipné čtení, díky němuž jsem se vlastně dozvěděla, že existují nějaké duly (a co jsou vůbec zač)... Nicméně mě neoslovila natolik, abych hledala další autorova díla, nebo si tohle přečetla ještě jednou.
Moc mě to mrzí, ale za mě bohužel ne. V knize byly momenty, kdy jsem si říkala, ze knihu asi ani nedočtu, pak se příběh zase trošku rozjel, ale celkem často jsem se ztrácela a byla myšlenkami úplně jinde než u knihy, což pro mě znamená jediné: kniha si nedokázala upoutat moji plnou pozornost. Moc jsem si přála, aby kniha dokázala navázat na dobu, kdy díla pana Viewega byla skvělá, ale, bohužel, nestalo se a mám pocit, že kvalita jde s rostoucí kvantitou jen a jen dolů.
Myslela jsem, že Viewegh je sázka na jistotu, tak jsem ani moc nepřemýšlela a koupila. Hrozné zklamání! Přišlo mi to jako stížnosti nějakého ukňouraného chlapa, bez příběhu, bez myšlenky. Nebo jestli tam byla, tak jsem ji nějak nepochopila.
Jé, tak tento román jsem dostala jako dárek. Takže jsem se odhodlaně pustila do prvních stránek, i když, jak sama připouštím, bych si ho sama nevybrala ani nekoupila. A musím říct, že mě nezaujal, emancipované přechytralé bio ženy konkrétně mi vadily strašně, takže se dá říci, že nějaké emoce ve mě vzbudil :-). Každopádně vím, že ho nikdy znovu číst nebudu. Děj mě nezaujal a nebavilo mě to a vlastně jsem toho moc nečekala, ale i tak jsem byla zklamaná... Jedna hvězdička za to, že jsem vydržela až do konce, ale ta je vlastně moje, no ne? :-)
Román má zřejmě fungovat jako kritika nějakého přehnaného feminismu a až iracionální posadnutosti bio životním stylem. Ale nefunguje. Působí trapně a uvedená kritika je tak přehnaná, explicitná, že nefunguje ani jako karikatura. Všechny postavy jsou nakonec nesympatické. Román končí bez pointy, i když se v jeho průběhu už-už zdálo, že někam směruje. Pak ale všechno opadlo a vyprchalo. Smutné. Někdy se zdálo, že sám autor nevěří tomu, co píše a píše to jenom proto, aby něco napsal...
Tak tato literární cesta do autorovy duše se mi vůbec nelíbila. Autor z knihy vychází jako nadsamec, líčí se tam jako chudák, kterého manželka nechává napospas osudu. Je to jednoznačně velký sobec, který se zajímá jen o své potřeby. Nicméně i takoví lidé jsou mezi námi a autor je vykreslil pečlivě, svižně. Knihu jsem měla přečtenou za jedno odpoledne. Nicméně už bych se k ní asi nevrátila. Natolik mne nezaujala.
Tuto knihu jsem dočetla tento týden, velice mě zklamala. Podle autora se jedná o částečnou autobiografii. Spisovatel se mi jeví jako egoista zahleděný jen do svého světa, jen do svých problémů. Když si tuto knihu člověk nepřečte, o nic nepřijde. Děj je zmatečný, nudný. Neplyne z něj žádné ponaučení, nezasměje se u ní, nezamyslí se nad ní. Nicneříkající obsah. Zbytečně napsaná kniha, která nenadchne, ale odradí.
17/07/2019
Kniha návštěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Poštovné ZDARMA pro všechno zboží!
Alkohol mohou nakupovat pouze osoby starší 18 let.
"Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost," říká dula, vypravěčka nové knihy Michala Viewegha Biomanželka.
nějakého ukňouraného chlapa, bez příběhu, bez myšlenky. Nebo jestli tam byla, tak jsem ji nějak nepochopila.
Každopádně vím, že ho nikdy znovu číst nebudu. Děj mě nezaujal a nebavilo mě to a vlastně jsem toho moc nečekala, ale i tak jsem byla zklamaná... Jedna hvězdička za to, že jsem vydržela až do konce, ale ta je vlastně moje, no ne? :-)