Na mapě většinou hledáme místo, kde právě jsme, případně cestu tam, kde být chceme. Do mapy však možno přímo vstoupit a prožít v ní nekonečná dobrodružství. Putování prstem po mapě často představuje naše vůbec první samostatné cesty a také poutě nejkrásnější, neboť se jedná o výpravy imaginace, při nichž své fantastické představy nemusíme konfrontovat s realitou. Prstem po mapě se však můžeme dostat mnohem dál než do nejvzdálenějších končin světa: zavede nás až třeba až do hlubin naší duše.

Simon Garfield ve své knize právě k takovým výpravám zve. Vydává se po stopách pravěkých lovců, kteří načrtli do prachu cesty pár čar, a od nich přechází k moderním cestovatelům se satelitní navigací v kapse; sleduje zoufalé úsilí viktoriánských lékařů, kteří se s pomocí mapy snažili zastavit šíření cholery, jakož i metodický postup současných neurovědců mapujících hlubiny lidského mozku. Hovoří o poetice a technických úskalích výroby glóbů a také o politických souvislostech různých kartografických projekcí. Mapy, jež provázejí lidský rod od samého počátku, jsou pro něj zkrátka nejen praktickou pomůckou, ale i zprávou o tom, jak vnímáme svět a své postavení v něm. Garfield na své pouti navštěvuje velké zeměpisce a kartografy světových dějin, jako byli Ptolemaios, Gerhard Mercator nebo John Ogilby, v jeho očích je ale nefalšovaným kartografem každý z nás: vždyť každý si někdy nakreslil plánek cesty nebo rozvržení obývacího pokoje, každý někdy píchl prstem do mapy a prohlásil: „Zde jsem“. Jak při tom postupujeme a co se nám při tom honí hlavou, sděluje cosi podstatného o nás samotných. Fascinující naučná kniha Simona Garfielda se tomu snaží přijít na kloub: neotřele, čtivě a zábavně.