Od autora jsem už četl knihu - NEŽ VYSTYDNE KÁVA, kterou jsem hodnotil pozitivně. V této knize nalezneme 4 povídky, jedná se o druhý díl. Přestože se jedná o povídky, postavy v knize jsou vzájemně propleteny. Myslím si, že námět knihy je zajímavý – návrat do minulosti, anebo ocitnout se v budoucnosti s lidmi, na kterým nám záleží. Autor dost často na různých místech opakuje pravidla, které musí člověk splnit, aby se mohl přesunout do doby, kterou si zvolí. Podle mého názoru by to nemusel stále dokola připomínat. Podle mě stačí, když jsou tato pravidla uvedena v PŘEMLUVĚ. Také mi nějakou dobu trvalo, než jsem se dokázal zorientovat v postavách, které se v knize vyskytují. Oceňuji a chválím autora za to, že na počátku knihy znázornil grafické schéma POSTAV A JEJICH VZTAHŮ. Čtenář se tak může lépe zorientovat v jednotlivých postavách. Toto schéma jsem si přečetl až po dočtení jednotlivých povídek. V krátkosti jsou na některých místech připomenuty příběhy z prvního dílu. V závěru knihy se dočteme nějaké informace o autorovi. Mimo jiné je v tomto medailonku zmíněno, že autor vydal také třetí díl, který se jmenuje - NEŽ ZMIZÍ VZPOMÍNKY. Pokud nakladatelství tuto knihu časem vydá, knihu si přečtu. Myslím si, že čtenář může začít číst klidně tuto knihu, aniž by přečetl první díl. Všechna pravidla jsou znovu a opakovaně vysvětlena a jsou rovněž připomenuty vztahy mezi postavami. Knihu hodnotím na 90 %. Myslím si, že kniha stojí za přečtení.
Autor se v předmluvě dotazuje, jestli bychom stáli o návrat do minulosti po vyslechnutí pravidel, která bychom museli dodržet. Já bych o návrat do minulosti určitě stál a rád bych se setkal s několika lidmi, kteří zemřeli. Jsem si vědom, že bych nemohl ovlivnit přítomnost, ale přesto bych o takové setkání stál. V mnoha případech by mohl být člověk šťastný, ale není tomu tak, protože si za to často může sám. Nedokáže se například vyrovnat se situacemi, které v jeho životě nastaly, a tímto způsobem zabraňuje, aby žil plnohodnotný a spokojený život, což je velká škoda. Člověk může mít výčitky svědomí, pokud se nezachoval k blízkému člověku dobře během života, anebo nesplnil věci, které slíbil, příčin může být více. Rád by se vrátil do minulosti a s dotyčným člověkem si všechno vyjasnil, omluvil se, uznal svoji chybu, řekl mu, že ho má rád, i když mu to během života nedával najevo. Myslím si, že návrat do minulosti by uvítalo více lidí, přijali by všechna pravidla kavárny a ještě jednou a naposled se setkali s osobou, kterou by chtěli vidět a promluvit si s ní.
Recenze
Autor se v předmluvě dotazuje, jestli bychom stáli o návrat do minulosti po vyslechnutí pravidel, která bychom museli dodržet. Já bych o návrat do minulosti určitě stál a rád bych se setkal s několika lidmi, kteří zemřeli. Jsem si vědom, že bych nemohl ovlivnit přítomnost, ale přesto bych o takové setkání stál. V mnoha případech by mohl být člověk šťastný, ale není tomu tak, protože si za to často může sám. Nedokáže se například vyrovnat se situacemi, které v jeho životě nastaly, a tímto způsobem zabraňuje, aby žil plnohodnotný a spokojený život, což je velká škoda. Člověk může mít výčitky svědomí, pokud se nezachoval k blízkému člověku dobře během života, anebo nesplnil věci, které slíbil, příčin může být více. Rád by se vrátil do minulosti a s dotyčným člověkem si všechno vyjasnil, omluvil se, uznal svoji chybu, řekl mu, že ho má rád, i když mu to během života nedával najevo. Myslím si, že návrat do minulosti by uvítalo více lidí, přijali by všechna pravidla kavárny a ještě jednou a naposled se setkali s osobou, kterou by chtěli vidět a promluvit si s ní.
Za mne je to opět pecka. Kawaguči se drze vyvaruje časového paradoxu, ale ctí jeho pravidla, takže za mne jednoznačně plus. Sice se tomu vyhnul vytvořením omezujících pravidel, ale to jen to plus.
Všechny povídky ale řeší osobní problémy lidí, kteří buď udělali špatná rozhodnutí nebo zjistili, že se celý život mýlili. Což taky není úplně pravda.
Ve druhém díle povídek ale jen tak mimochodem odhalujeme trochu víc o zákulisí kavárny a lidech v ní obsluhujících, takže se vám chtě nechtě dostanou pod kůži. Přitom stále neopustíme malý prostor kavárny. Upřímně bych chtěl někdy vidět původní divadelní zpracování.
Nicméně i jinak se mi druhá knížka líbila méně, než ta první. I když jeden příběh se mi líbil opravdu hodně, tak dva ze čtyř mě vůbec nezaujaly.
Určitě ale nelituji, že jsem si přečetla i tento druhý díl. A až vyjde v češtině třetí, půjdu do toho taky.
Zásadní je pro mě navodit si tu myšlenkovou konstrukci, kdy si uvědomím, že někdy (nikdy?) nezáleží na tom, co se stalo, a co nelze změnit, ale počítá se to, jaký jsme k tomu zaujali postoj. To je podle mě hlavní poselství obou knížek a autorovi se výborně podařilo tuto myšlenku rozvíjet.