"NeoAddix" jsem začala číst po velmi dlouhém kyberpunkovém půstu a tak jsem knihu zpočátku vyloženě hltala. Mozaikovitost příběhu a klipovitost kapitol mi nevadila, spokojila jsem se s výhledem na postupné složení střípků a prolnutí jednotlivých dějových linií. Zrovna tak mě netrápila nedostatečná vykreslenost prostředí, spolehla jsem se jednoduše na vlastní představivost. Plochost charakterů mi přišla jako větší problém. Časem mě začalo mírně obtěžovat detailně popisované násilí, krvavá brutalita, kterou je kniha explicitně prodchnuta - a to jen za účelem šokovat, což se s přibývajícím množstvím sadistických scén dařilo stále méně. Mé nadšení zvolna sláblo, jak se přes veškerou zdánlivou spletitost postupně odhalovala chatrná kostra i konzistence příběhu. Přece jen je znát, že jde o autorův debut, občasná chaotičnost, zkratkovitost a řešení deus ex machina se nedají přehlížet. K vrcholným dílům Williama Gibsona může "NeoAddix" pouze zbožně vzhlížet, přesto vidím v Grimwoodovi do budoucna solidní potenciál. Prozatím je to s přivřenýma očima mírný nadprůměr za pár dobrých nápadů a několik napínavých scén. schovat popis