První světová válka na dlouhá léta rozdělila manžele Hanu a Edvarda Benešovy. Edvard Beneš po boku T. G. Masaryka a M. R. Štefánika se pozvolna dostával do vedení československého zahraničního odboje v Paříži a trpělivě získával pozice v akademickém, žurnalistickém, diplomatickém a politickém světě. Jeho žena Hana zůstala v Praze a byla zatčena v tzv. knoflíkové aféře na podzim 1915. Až do ledna 1917 byla vězněna ve Vídni a po svém propuštění žila převážně na českém venkově každodenní starostí o obživu.

O svém životě za války sepsala krátké, ale zajímavé svědectví, které je kontrastním pandánem k poznámkám jejího manžela. Ten naopak žil především politikou a jeho, převážně stenografované diáře jsou zaplněny známými i zapomenutými jmény z politického a společenského života západní Evropy. Díky dosud neznámým zápisům můžeme sledovat nejen Benešovu cestu na výsluní evropské politiky, ale i vývoj jeho vztahu s nejbližšími spolupracovníky.

Dagmar Hájková (1962) vystudovala obor čeština - dějepis na FF UK. V letech 1987 - 1992 byla zaměstnána v Národním muzeu v Praze v oddělení novodobých dějin. V roce 1992 začala pracovat v Ústavu T. G. Masaryka, kde dosud působí. Zabývá se českými moderními dějinami, zvláště pak problematikou prvního odboje a Masarykovy rodiny. Je také editorkou Masarykových spisů a korespondence.

Eva Kalivodová (1980), historička, vědecká pracovnice Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Zabývá se česko-francouzskými kulturními a diplomatickými vztahy v období první Československé republiky, dále pak náboženskou otázkou a problémem sociální disciplinace moderní společnosti.