Narodila jsem se, abych zabíjela - bohové mě stvořili ke zkáze
Klášter Sladké Milosti vychovává z dívek zabijáky. V hrstce z nich se projeví stará krev, která jim propůjčuje schopnosti, jež jsou od dob, co u břehů Abethu přistály čtyři kmeny, zřídka k vidění. Sladká Milost brousí nadání svých...
číst celé
Narodila jsem se, abych zabíjela - bohové mě stvořili ke zkáze
Klášter Sladké Milosti vychovává z dívek zabijáky. V hrstce z nich se projeví stará krev, která jim propůjčuje schopnosti, jež jsou od dob, co u břehů Abethu přistály čtyři kmeny, zřídka k vidění. Sladká Milost brousí nadání svých novicek, až je ostré jako břitva a právě tak smrtící: vzdělat Červenou sestru v umění pěsti a čepele trvá deset let. Ale dokonce ani paní Čepele a Stínu si neuvědomují, do čeho se zapletly, když do svých síní přijaly Nonu Šedou, osmiletou dívku zbrocenou krví, křivě obviněnou z vraždy, která se však ve skutečnosti provinila něč&iacut e;m mnoh em horším. Nonu, již zachrání zpod stínu katovy smyčky, hledají mocní nepřátelé - a mají k tomu dobrý důvod. Navzdory odlehlosti a bezpečí kláštera si ji její tajemství a násilná minulost přece jen najdou. Pod zmírajícím sluncem, zářícím nad rozpadající se říší, se Nona Šedá musí vypořádat se svými démony a stát se smrtící vražedkyní, pokud hodlá přežít...
schovat popis
Recenze
Víte, co mě však zaujalo? Ta podobnost s Nikdynocí. Vysloveně mě to až zarazilo. Dokonce i ty názvy se podobají. Vydané byly obě do půl roku. Tahle byla jako druhá.
Nikdy noc je pravda i více graficky propracovaná. Jde o čtení více pro kluky, ale tak myslím si, že se v ní i holky najdou a nebudou se rozčilovat texty pod čarou a vulgarismy, které v téhle knize nejsou.
Jak už samotný název knihy Červená sestra vypovídá, jedná se o dílo z prostředí kláštera. Hlavní protagonistka se dostává mezi jeptišky a sestry. Celý děj je nabitý akcí již od prvních řádků samotného prologu, kdy se příběh rozbíhá na plné obrátky. Příběh o Noně Šedé působí poměrně pochmurným dojmem se špetkou záhadnosti, která nutí čtenáře pokračovat dál ve čtení, zjistit odpovědi na všechny otázky.
Kvalitně napsaný a originální příběh z klášterního prostředí o sestrách bojovnicích, které se ničeho nebojí, akce a napětí, to vše slibuje i splňuje dílo Červená sestra a já vám jej vřele doporučuji.
Upřímně si nemyslím, že bylo dobře vykreslené prostředí, v němž se děj odehrává. Žádná mapa, zasazení děje, počasí - led a sníh, takže asi mráz - či případné konflikty odehrávající se v této zemi jsou zmíněné až téměř na konci (pokud jsem to někde nepřehlédla tedy, to se klidně mohlo stát). Neměla jsem pocit, že ten prostor znám, že tam skutečně jsem. Lawrence brnká na strunu i magickému systému, ale opět - nemám z něj pocit dobrého vykreslení. Jak co funguje? Proč takhle? Já potřebuju daleko víc odpovědí, než mi bylo naservírováno, aby mi princip připadal funkční.
Holky, co projdou klášterem, se stanou hustými jeptiškami. He. Nevěřím. Nevěřím, že to, čím prošly (to, co mi bylo ukázáno) je dostatečný trénink pro potenciální vraždící bezcitnou jeptišku. Nenenene.
Postavy splývají mezi sebou i napříč věkovými kategoriemi. Povahový arch u většiny je zahalen mlhou hustou tak, že by se dala krájet. Motivace překypuje klišé prvky. Vlastně celá kniha překypuje klišé prvky, které mnohdy mají zvratový nádech. Ten pak vyznívá do ztracena, do trapna možná.
Některé akční sekvence vystřižené z kontextu mi přišly fajn, dramatičtější než by musely být, ale ok. Jenže dohromady jsou poslepovány divnou omáčkou, co mě nebavila. A ten překlad za mě taky moc nepomohl, přestože ho do jisté míry chápu.
Do dalších dílů se nechystám.