Druhý díl od "My všichni neřádi" nás opět zavede do turnaje na život a na smrt. Naši hrdinové ze sedmi rodin si prošli polovinou a objevila se před nimi možnost navěky ho zneškodnit, aby už k dalšímu nedošlo. Jak se vlastně každý z nich rozhodne a jestli se budou navzájem dál zrazovat, to si budete muset přečíst.
.
Jednička byla fakt výborná, člověk se těšil na každé další překvápko a souboj, přestože začátek byl takový hodně okecávací, takže tady to slibovalo vygradování všech postav a možný masakr motorovou pilou...
.
No, slibovalo no. A u těch slibů to prostě zůstalo. Jak jsem na začátku prvního dílu byla spokojená s postavami, tak ve dvojce jsem měla dojem, že všichni začali všechno jenom okecávat, hlavně aby nemuseli nic dělat. Když už se tedy rozhodli napadnout jeden druhého, tak to bylo připosra*ým způsobem s omluvným gestem ve tváři, že bohužel není na výběr. Pro Krista! Když už někde hlásám, že je to druhé "Hunger Games" ve spojení s magií, tak od toho člověk má taky takové očekávání. Tohle fakt moje představy nenaplnilo. Kde v jedničce se zdálo, že autorky mají koule na pořádně ujeté souboje, tak tady to totálně vyšumělo a kdyby nemuseli, tak by tu postavy vlastně nic nedělaly.
.
Světlou linkou v temnotě tu pro mě byla aspoň romantická queer linka, která se teda taky táhla jak nudle z nosu a čtení jsem si musela prokládat čtením fanfikcí, abych teda vůbec jako byla spokojená, tomuhle se nedalo říct ani "slowburn", tohle byl vyloženě "snailroad". schovat popis