Košík
zboží
(prázdné)
Před dávnými časy rodina Miren O’Malleyové prosperovala díky dohodě uzavřené s mořskými lidmi: ochrana jejich lodí výměnou za jedno dítě z každé generace. Rodina však mnoho let nebyla schopna svou část dohody dodržet a postupně upadala. Mirenina babička je pevně rozhodnutá slávu rodiny obnovit i...
číst celé
Před dávnými časy rodina Miren O’Malleyové prosperovala díky dohodě uzavřené s mořskými lidmi: ochrana jejich lodí výměnou za jedno dítě z každé generace. Rodina však mnoho let nebyla schopna svou část dohody dodržet a postupně upadala. Mirenina babička je pevně rozhodnutá slávu rodiny obnovit i za cenu Mireniny svobody.
Okouzlující příběh o temných rodinných tajemstvích, magii a čarodějnicích, o mýtických a mořských bytostech, o silných ženách a o mužích, kteří se je snaží ovládnout.
schovat popis
- Kód:
- Rok vydání: 2022
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Hardcover mit Schutzumschlag
- Počet stran: 328
- Šířka balení: 15.5 cm
- Výška balení: 21.5 cm
- Hloubka balení: 2.3 cm
- Váha balení: 530 g
Recenze
Nevypadá ale vůbec špatně a zápletka se mi líbí, je to originální a z toho, co jsem zatím měla možnost vidět, je... číst celé
Nevypadá ale vůbec špatně a zápletka se mi líbí, je to originální a z toho, co jsem zatím měla možnost vidět, je styl A.G. Slatter zajímavý, čtivý a svěží.
Rozhodně bych Vám doporučila sledovat i její další tvorbu, možná se v tom najdete :)
Postavy jsou vymyšleny hezky, hlavní hrdinka mi byla sympatická a já nemám co vytknout.
Doporučuji :D schovat popis
Nevypadá ale vůbec špatně a zápletka se mi líbí, je to originální a z toho, co jsem zatím měla možnost vidět, je styl A.G. Slatter zajímavý, čtivý a svěží.
Rozhodně bych Vám doporučila sledovat i její další tvorbu, možná se v tom najdete :)
Postavy jsou vymyšleny hezky, hlavní hrdinka mi byla sympatická a já nemám co vytknout.
Doporučuji :D
Autorka mě velmi mile překvapila, jde vidět, že psaním kriminálních románů s paranormálními prvky se hezky vypsala a vytvořila tuto nádheru.
Začátek cca 50 stran se kniha opatrně rozjíždí, a potom nastane zlom – BUM a rozjede se v nečekanou jízdu plnou tajemna. Moc se mi líbilo proložení příběhu fantasy a folklórními prvky, pověstí z jejich kraje, ale těch tam není moc, ale tak nějak to vše dohromady utvořilo parádní atmosféru. Někdo by možná chtěl víc, ale mě to přesně takto stačilo. Z každého rožku trošku – mořské panny, kelpie, cirkusáci a čarodějky…
Povětšinu času se příběh odehrává ve starých podivných sídlech, celá rodina je opředena tajemstvím a někteří z nich i čarodějnickým umem. Miren byla/ je úžasná postava, nelze ji nefandit a neprožívat s ní celou cestu. Tolik neštěstí, kterým si musela projít, to fakt klobouk dolů… Po dočtení knihy jsem zůstala dojatá (i slzička ukápla) a hledala ještě pár stánek, tak moc jsem se do příběhu vžila, že jsem nechtěla, aby příběh skončil.
Občas jsem při čtení měla svíravý pocit v žaludku, trochu jsem se i bála. Pokud si chcete přečíst něco jiného, temného, gotického toto je ta pravá volba.
Moře, vysoká brána, kterou nelze přeskočit ani podléhat a v dohlédne město Čarovod.
Rodina O’Malley- rodina, o které se ví málo. Možná pašeráci nebo žoldáci?! Žili na výběžku Skřetího Mysu.
Vtéto knize jsou tajemné lesy kde se člověk právem může bát👀
Narazíte tam na bandity, trolí doupata , jinochy se žlutými očima , kravím ocasem.
Objevíte knihu s názvem Murcianova kouzla a zaklínadla.
Je to mile vyprávěný pohádkový příběh se znaky hororu.
Podněcuje u čtenáře či čtenářky fantazii, zvýdavost a chuť číst dál😉
Chcete utéct z reality a rádi se bojíte, a nezaleknete se i malého krváku?
Pak se hned pusťte do čtení této knihy🥰
Pláč zavržených předků je velmi čtivá a zajímavá kniha, která Vás zaujme svým originálním příběhem. Rozhodně doporučuji a jako plus má velmi krásnou obálku. 💙
Začátek knihy, asi prvních 50 stran, je pomalejší. Z úvodu se vysvětluje historie rodiny a svět, do kterého je příběh zasazený. Následuje několik zvratů, poté už jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Miren mi byla jako hlavní postava velmi sympatická. Celý příběh vidíme z jejího pohledu. Ze začátku knihy se může zdát trochu namyšlená, povýšená, ale jak příběh pokračuje, zjišťujeme jak moc jí záleží na těch, kteří jsou pro ni důležití a jak je milá, laskavá i chytrá. Do křížku bych se s ní ale raději nepouštěla.
Příběhy z folkloru knihu skvěle doplňují.
Víc už vám asi raději neprozradím :) samotná anotace vám neřekne nic důležitého a o to je čtení lepší!
O knize jsem dříve nikdy neslyšela, ale jsem moc ráda za příležitost si ji přečíst. Už podle samotné anotace mi bylo jasné, že příběh bude něčím novým a jeho přečtení bude stát za to.
Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi fantasy, hororové a gotické zasazení. Já osobně moc horory nemusím, ale příběh byl velmi jedinečný, dost napínavý a jsem ráda, že jsem knize dala šanci.
I přes to, že jsem od knihy neměla očekávání, byla jsem překvapená. Autorka se s postavami a příběhem hlavní rodiny moc nepárala - některé pasáže mi přišly až surové na to, že jsem si myslela, že primární cílovou skupinou Pláče zavržených předků budou děti okolo 12 let. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na autorčin styl psaní, ale během pár kapitol mě příběh pohltil a napnutě jsem sledovala jeho vývoj. Osobně jsem nikdy nečetla nic jako je Pláč zavržených předků a i přes to, že mi přečtení trvalo delší dobu - příběh, styl psaní a i Miren jsem si zamilovala.
Můžete se těšit na velmi temnou fantasy knížku, která Vás sice nepohladí po tváři, ale rozhodně Vám nejednou přejede mráz po zádech. Knihu bych doporučila všem milovníkům fantasy - ať už náctiletým, tak i starším. Do rukou se Vám dostane příběh jako žádný jiný. Ať už knihu pojmete jako temnou fantasy nebo jakousi gotickou pohádku, pomalý rozjezd a seznamování se s rodem O'Malleyů a jeho temnými tajemstvími si jistě užijete. Autorka se inspirovala folklórem a mýtické bytosti pojala velmi surově a reálně (jak to jen jde).
Sečteno a podtrženo: Příběhem jsem se prokousávala delší dobu, než je u mě zvykem, ale se vším všudy jsem si příběh vychutnala. Jak jsem v recenzi zmínila, nikdy jsem nic podobného nečetla - na knize se tedy nevyjímal jen námět, ale i jazyk a surové podání mytologie a popisy bytostí z moře. Život Miren nebyl procházkou růžovou zahranou a málo kdo se zajímal o její pocity. Líbila se mi myšlenka toho, že každý jsme svého štěstí tvůrce, spoléhat se na někoho se mnohdy nevyplácí. Pláč zavržených předků si ode mne odnáší 4 hvězdičky a já se těším na další díla této autorky.
Většinou píšu recenze ihned po přečtení knihy, protože chci do ní dát „i emoce“, které mnou ještě kolikrát po dočtení cloumají. S touto recenzí na knihu Pláč zavržených předků jsem si dala na čas, a to proto, že jsem si musela utřídit myšlenky a dojít k tomu, jestli se mi teda příběh líbil nebo ne. A i přesto, že jsem hned po dočtení byla docela rozpolcená, rozleželo se mi to v hlavě a teď už vím, co si o tom všem myslím… 🙂
Hlavní hrdinkou je Miren O´Malley, která vyrůstá na Skřetně se svou babičkou a dědečkem. Ale nemyslete si, ani jeden z prarodičů není tak úplně normální. Ona celá ta rodina je trochu „jiná“. Hodně se u nich dbá na pokrevní linii, musí být pouze čistí, aby mohli plnit své poslání a sliby, které dali mořských lidem, a proto se berou mezi sebou a cizáky nepřijímají až na nějaké výjimky. Když dědeček umře, Mirenin život se dostane do šíleného kolotoče, kdy ji babička chce provdat za bratrance a získat tak ztracený lesk a bohatství Skřetna a rodu O´Malleyových.
Jenže Miren je z jiného těsta, nehodlá se nechat provdat za někoho, koho nemá ráda a raději odjíždí zjistit pravdu, co se stalo s jejími rodiči, protože po smrti dědečka objeví dopisy, které ji mnoho napoví.
Pláč zavržených předků není jen o Miren, ale také o příbězích, které se po celou dobu života členů rodu O´Malleyových zapisovaly do knihy, chcete-li, tak do určitého deníku. Ty příběhy jsou v knize napsány a vám, jako čtenářům, budou pomalu odkrývat to, jak lidé tohoto rodu přistupovaly ke svým životům a k životům svých dětí. Jaké museli dávat oběti za to, že jejich rodina byla na výslunní, ať už co se týče prestiže nebo bohatství. Když Miren umře babička, bylo to přirozenou smrtí nebo vraždou?, rozhodne se vzít život do vlastních rukou a vydává se na výpravu, která ji odkryje mnoho skutečností, se kterými si bude muset poradit i to za cenu smrti.
„Život,“ říkám mu, jak usedám na postel, abych se mohla dívat, jak umírá, „je plný překvapení.“
Přiznám se, že než jsem se začetla, docela dlouho mi to trvalo. Stále jsem neuměla přijít na to, jak se k vyprávění postavit. Je zde skloubeno spousta žánrů, od fantasy, přes detektivku, takovou tu „temnou“ romantiku až po okamžiky, které mi připomínaly pohádky bratří Grimmů, ale tu jejich „zlou“ verzi.
Ovšem, suma sumárum, Pláč zavržených předků je právě díky tomuto mísení žánrů zajímavým čtením, kdy zhruba od poloviny knihy se opravdu něco děje, a když říkám, že děje, myslím tím i nějaké ty mrtvoly, nenudila jsem se, ba naopak, děj mě přitáhl a nepustil až do konce.
Když to řeknu nadneseně, tak je potřeba k vyprávění přistupovat jako k pohádce, která má hlavní hrdinku, jež se bude bránit zuby nehty všem zlým lidem, nebude sedět v koutě, ale udělá něco pro sebe a pro své štěstí, ač za cenu tekoucí krve. Je to pohádka, která je ovšem temná, jako samotná noc.
Pláč zavržených předků má jedno plus, a to takové, že když se dokážete začíst, nepustí vás. Pořád čekáte na to nejdůležitější, na ten stěžejní bod, za kterým Miren a vy společně s ní jdete, jen pro to, aby na vás pak autorka vylila kýbl studené vody a vy zjistíte, že nic v tomto temném románu nemůže být růžové.
Musím uznat, že teď, po několika dnech od přečtení, můžu s klidným svědomím říct, že tohle byl dobrý příběh. Měl všechno, co by mělo vyprávění mít, aby vás dokázalo neustále překvapovat, aby vás odneslo mimo realitu a vy si tak užili několik hodin v pohádce – ať už je jakkoli temná, drsná či romantická.
Pláč zavržených předků nakonec splnilo mé očekávání a já jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst. Nechoďte do ní s nějakým očekáváním a nechce se jen unášet na křídlech vyprávění, které bude místy drsné, ale s koncem pochopíte, že autorka to vše měla promyšlené do detailu a vytvořila pro vás svět – potažmo hrdiny, kteří budou jistým způsobem nezapomenutelní.
Kniha sice z počátku měla měla docela pomalé tempo a taky jsem se dlouho sžívala s hlavní hrdinkou, ovšem oceňuji detailní popisy a to jak pochmurného okolí, tak spletených vztahů a zvláštních postav. Konec se už ale ubíral příjemným tempem a přišel s úžasným a pro mě nečekaným rozuzlením.
Zamilovala jsem si především pohádkové příběhy, které úžasnou formou čtenáři přibližovaly historii rodiny O’Malley. Celkově se mi fantasy prvky v knize moc líbily a i když se zdálo, že jsou skutečně pouze báchorkou, pravda poté byla jinde a závěrečné odhalení jsem vážně nečekala.
Pláč zavřených předků je zajímavá kniha s hororovými prvky, která má možná že začátku pomalejší tempo a ne úplně zajímavou hlavní hrdinku, vyvažuje to ale pochmurným prostředím, zvláštní rodinnou historií a především kouzelně děsivými a zdánlivě pohádkovými příběhy.
Co se týče plynulosti, tak jsem zezačátku knihy poměrně trpěla, protože líčení historie a fungování světa není zrovna můj šálek kávy. 😅 po asi 80 stránkách děj začínal nabírat na síle a ztráty přibývaly, což změnilo dynamiku celého příběhu v kladném směru.
Hlavní hrdinka knihy, Miren, se mi ze začátku moc nepozdávala, ale s přibývajícími stránkami jsem s ní začala sympatizovat.
Pokud chcete strávit čas s temnějším čtením v gotickém fantasy, tak sáhněte po této knize.
Celým románem prostupuje temná, melancholická nálada, děj je pochmurný a dělá čest svému žánru, vedle fantasy je to také román gotický.
Kromě hlavní dějové linie s Miren v hlavní roli autorka do příběhu zakomponovala také několik legend, pohádek a mytických příběhů, které pro potřebu tohoto románu přepracovala ze svých předchozích sbírek. Tvoří tak nedílnou součást Mirenina příběhu. Děj je psán ich-formou prostřednictvím Miren, která nás seznamuje s rodinnou anabází, se svéráznou babičkou, která je pro záchranu rodu schopná všeho.
Pro čtenáře fantasy knih, kteří jsou nároční a potřebují pořádně propracované zápletky, Pláč zavržených předků asi nebude to pravé ořechové. Tíhnete-li k pohádkám, baví vás spíše jemnější varianty těchto příběhů a libujete si v pochmurnosti a temnotě, zkuste ho.
Hned první kapitola se mi zalíbila kvůli tomu, jak mě uvedla do příběhu, a hlavně historie O'Malleyových, sice se jednalo o důležité základy a většina věcí byla promlčena, ale i tak to bylo velmi vhodné a velmi to pomohlo k jednodušší orientaci v narážkách na jejich slavnou minulost. Vedle toho musím vyzdvihnout různé báje či příběhy, které dodávaly na důvěryhodnosti a reálnosti příběhu.
Líbilo se mi, že kniha pěkně splňuje svůj žánr, že se v průběhu děje vyskytnou jednotlivé zmínky o nadpřirozených bytostech, a dokonce i s některými se hlavní hrdinka setká. Bylo skvělé, že se nejednalo o tak časté bytosti, jak bývá zvykem. K tomu se ještě vyskytlo i vysvětlení, jak tyto bytosti vznikly.
Problém jsem měla s Miren. Přišla mi taková nemastná a neslaná. Hlavně jsem měla problém s jejím motivem, jakožto chápala jsem, o co se snažila. Ale i tak mi k tomu chyběl větší důvod. Často jsem se i přistihla u toho, že jsem nahlížela dál, co má Miren v plánu udělat.
Když to vezmu, tak Pláči zavržených předků se mi nejvíce líbila historie Mireniny rodiny, která byla podána opravdu dobře a dávala naprostý smysl. I když zprvu chyběly jednotlivé dílky, ale ty se postupem času objevily a složily tak následný obrázek. Hned jako další byly jejich příběhy, být na tom samostatná kniha, tak po ní určitě šáhnu.
Pláč zavržených předků určitě doporučuji těm, kteří si chtějí užít příběh plné fantazie, v níž se objevují ne zrovna známé bytosti, a zároveň příběh plný tajemství, jež budete spolu s Miren postupně odkrývat. Avšak nepočítejte s nijak akčním dějem, ale spíše s takovým lenivějším příběhem, u kterého budete chtít vědět, co se tam děje.
No, ke knize. Prvních cca 70 stránek bylo pro mě docela velké utrpení a několikrát jsem knížku zavřela s tím, že ji pošlu dál. Nemohla jsem se do ní začíst a nebavilo mě to. Pak jsem se ale kousla a zhruba po sté stránce kniha dostala úplně jiný rozměr, který mě začal docela bavit. Příběh je plný násilí a vražd. No, každopádně můj šálek kávy to nebyl.
Začátek knihy se dost táhne, dostaneme spoustu otázek a nekonečné putování. K hlavní hrdince Miren jsem si bohužel nedokázala najít cestu a stejně tak mi i ostatní postavy přišly ploché a nezajímavé, většinou napsané jen jako hodné nebo zlé. Nicméně se kniha čte dobře a rychle, což je velké plus. Příběhy v knize byly oživení, které jsem uvítala a také se staly mojí nejoblíbenější částí. Stále se zde mluvilo o vodních tvorech, ale ve výsledku se o všechny autorka jen trošku otřela a dále je nerozebírala, což vidím jako obrovské negativum celé knihy.
Samotný twist knihy mě i přes to překvapil a chválím, jak autorka vymyslela závěr. Sice spoustu odpovědí se čtenář i tak nedozví, ale kniha je dobrá ukázka stand alone příběhu, který končí, jak by měl. Mrzí mě jen nevyužitý potenciál, který doufám, že někdo v knize zpracuje.
3.5
Za poskytnutí v rámci spolupráce děkuji MegaKnihy
Nicméně chválím nápad na námět, ten mi přijde originální. Knihu hodnotím jako průměrnou, kdy čtenáře zajímá jak to celé dopadne, proto ho to nutí číst dál. Ovšem jak už jsem zmínila, kniha se čte velmi pomalu a občas jsem se ztrácela.
Pokud máte rádi temnější čtení s tajemstvím, které po celou dobu toužíte odhalit, pohádky a dávné příběhy, kniha Pláč zavržených předků vás zcela jistě potěší a milovníci fantasy románů s nepředvídatelnými prvky hororu a pochmurnosti si zde rozhodně přijdou na své!
Styl vyprávění byl takový nemastný neslaný, plytký. Autorka používá hodně popisů a já bych spíš uvítala víc tajemství rodu a mořského světa než popisu, co měl kdo na sobě a jak detailně to v té a té uličce Čarovody vypadalo. K hlavní hrdince jsem si nemohla skrze toto zvláštní vyprávění vytvořit ani pevný vztah, protože opakující se detailní popisy mě vytrhávaly z děje. Miren jsem v určitých situacích taky moc nepochopila. Prostě někoho potká a hned se s ním vyspí? Vážně? Bylo to t jen řečeno, žádné explicitní popisy.
Ten konec tomu dodal korunu a já se doteď nemohu rozhodnout, jestli to konečně byla nějaká akce nebo to autorka už překombinovala.
Nechápejte mě špatně. Kniha je opravdu zajímavá tím, jak je zvláštní a určitě sedne někomu, kdo má rád popisy detailů. Za sebe tuto divnoknihu doporučuju spíš starším čtenářům.
Jako začátek byl velmi zajímavý a bavil mě. Protože kdo by odolal, když vše začíná pohřbem. Na scéně je drsná babička, která se s ničím nemaže a v hlavě má pouze to, jak navrátit slávu jejich rodu.
Jenže to byl začátek. Pak děj hodně zpomalil a čtenářům se naskytne pouze obraz toho, jak je hlavní hrdinka na cestách a čelí různým magickým bytostem.
Také musím uznat, že ta fantasy linka mi úplně nesedla. Hlavně ze začátku příběhu, protože některé postavy se chovaly, jako by tyto bytosti byly pouze v příbězích a jiné zase, že je úplně normální denně potkávat třeba mořskou pannu.
V knize mi také chybělo nějaké větší vysvětlení, jak tento svět funguje. Vše se vlastně dozvídáme pouze z vyprávěných příběhů, kterých bylo v knize sice požehnaně (což mám ráda), ale přesto to nestačilo k tomu, abych prostředí světa pochopila.
Celkově na mě Pláč zavržených předků působil tak, jako by někdo vzal prostředek z jiné knihy a vydával tuto část za samostatný příběh. A to hodně ztěžuje orientaci.
Velký problém vidím v samotné dynamice příběhu, kdy při čtení máte pocit, že se nic neděje, i když jde hlavní hrdince třeba zrovna o život. Druhým problémem je fakt, že při čtení na vás nebudou dýchat téměř žádné emoce. Vše je totiž podáváno celkem fakticky jako hotová věc, nad kterou není nutné se dál zamýšlet.
Když už jsem mluvila o hlavní hrdince, tak nelze nezmínit, že moc reálně nepůsobila. Přeci jen, když vezmu v potaz její minulost, přijde mi nepravděpodobné, že by se uměla tak ohánět a zvládla by sama putovat divočinou a čelit nadpřirozeným bytostem.
Ale i když má příběh nějaké nedostatky, stejně vás bude něco nutit, abyste četli dál a odhalili všechna tajemství.
Já osobně jsem si nejvíc užila drsnou babičku na začátku knihy.
Pláč zavržených předků je taková temnější pohádka, která zabaví na několik večerů, ale pravděpodobně vám nic moc nepředá. Bude se líbit spíše těm, kteří mají rádi příběhy v příbězích a netrvají na akčnějším ději.
První problém vyvstane hned v případě hlavní postavy. Máme tu sebevědomou mladou ženu, která je postavena před několik zlomových okamžiků (bez spoilerů fakt fuška) a vypořádá se s nimi po svém. Jistě, i útěk je někdy cesta a tady je to pojaté dobře, nebýt omáčky okolo, která nepatrně pokulhává. Často se Miren totiž ve své hlavě zamotá tak, že vzniká zmatek a není jasné, co jsou legendy, které jí vyprávěla chůva, a co je skutečnost, respektive co v příběhu skutečně existuje, protože my si to nemáme jak odvodit, nové je to pro nás tak jako tak. Duchové, mořské panny, cosi jako zombie… zní to bombasticky, ovšem je v tom docela chaos.
Děj čteme v ich-formě a je prokládaný i vzpomínkami právě na ony legendy lomeno pohádky, které do příběhu někdy vnesou trochu světla a jindy zase naopak. Několikrát jsem se rovněž nemohla zbavit pocitu, že si A. G. Slatter nechává něco lidově řečeno pro sebe. Mirenina cesta má hlavu a patu, má začátek, má spád, má prostředek, má nápad, má dokonce i cíl, jenže někde mezi těmi základními body se vytratily odpovědi na někdy i docela zásadní otázky. Přičemž prostor na rozebrání byl. Zapomněla na ně? Nebo je vynechala schválně? A za další – kam zmizely emoce? Ať se s Miren děje cokoli, nijak se to nepřenáší na čtenáře.
Dost často jsem se prala s touhou číst dál, chutí vztekat se a hlasitě nadávat a nesouhlasně vrtět hlavou. Ne proto, že se mi příčí chování hrdinky nebo občas trochu unáhlené skoky v ději, ale protože jsem čekala právě onu odpověď, na kterou bylo rozehráno, a ona nikde. Celé to potom vyznívá tak nějak nedotaženě. Což je velká škoda, protože potenciál je obrovský a mrazivě hororové momenty i místy lehce strašidelná atmosféra jsou zvládnuté velice obstojně.
Za další tleskám absenci romantické linky. Jistým náznakům se tu nevyhneme, nicméně není to středobod. Bohužel tu ale dochází k další věci a to, že si Miren coby mladá a prakticky nezkušená žena počíná dost – a teď hledám kulantní slovo, kterým bych ji označila, ale nejde to jinak – děvkovsky. Nečekejte detaily, ty tu nejsou prakticky vůbec. Chování postavy odporuje jejímu charakteru, který nám byl do té doby líčen. Kdybych se nad tím pozastavila jednou, neřeknu, avšak ono k tomu docházelo opakovaně.
A. G. Slatter tak nenápadně sama sobě podkopává základy a je to opět velká škoda, protože u nás doma nastala celkem zajímavá situace. Rozečtené knihy odkládám na jedno místo a děda občas přijde a ze zvědavosti listuje, když hlídá cácorku, zatímco jsem v práci. Tentokrát listoval a posléze pyšně hlásil, že ho to tak chytlo, že už mě dohnal. Je tedy vidět, že Pláč zavržených předků má šanci zaujmout napříč generacemi.
Závěr? Čtivý fantasy příběh s decentním nádechem hororu, který vás vezme do fiktivního světa plného magie, křivd, tajemství, dohod, legend, nebezpečí a dalšího. Bude vás zajímat, bude vás štvát. Část si budete užívat, v jiné zase nadávat. Prvních 45 stran si nebudete jistí, jestli jste se rozhodli správně, ale potom vás to chytí, když se vše začne slibně rozjíždět. A potom už je to na každém, ale rozhodně se o všem dá diskutovat a debatovat. Má to nápad i spád, a že to obsahuje i pár drbků? Třeba je do příště autorka vychytá. A co vnímám já jako nedostatek, může někdo jiný ocenit nebo vidět jinak.
Námět mě rozhodně neskutečně bavil. Nápad, že jeden klan uzavře pakt s mořským lidem, kterému pak musí platit netradiční desátek, byl skoro jako vystřižený z hororu. Navíc se to okolo neustále hemžilo samými tajemstvími.
To je však tak jediné, co mě chytlo. Způsob vyprávění je takový nemastný neslaný, bez života a víceméně docela nudí. Hlavní hrdinka působí dojmem neohrožené silné ženy, která si vždy poradí a dokáže se ubránit (někdy je až brutálně chladná), ale kdo by jí to věřil, když po celý svůj osmnáctiletý život žila v ústraní s prarodiči, kteří ji měli jak na vodítku? A najednou je schopna sama přežít v divočině plné stvůr?
Místy je děj doplněný vyprávěním příběhů, takže je to jako pohádka v další strašidelné pohádce. Příběhy temné, plné smrti... Přes toto a fakt, že kniha je uzoučká, se to čte strašně pomalu a vlekle. Což mi vadilo asi nejvíc. Sice je tu stále něco na pozadí, co člověka nutí číst, protože je zvědavý a po všech těch lapáliích chce znát pravdu, ale není tu nic, co by ho vtáhlo a pohltilo a to je obrovská škoda.
Strašně moc prostoru zabírají i veškeré Mireniny myšlenky a pocity, které se velmi často opakují jako kolovrátek, což také není snadné číst. Hemží se to všelijakými potvorami, až daný svět tak úplně nechápu. A poslední stránky knihy byly na můj vkus už moc zamotané a překombinované. Celkově je to nevyužitý potenciál.