Kniha Kataríny Mišíkové je určena čtenářům, kteří
chtějí nahlédnout za prostou fascinaci filmovými příběhy, objasňuje
problémy sugestivního působení filmové fikce v průsečíku mnoha
oborů lidského poznání. Čerpá z kognitivních věd a zároveň se
prostřednictvím neoformalistické větve filmové teorie...
číst celé
Kniha Kataríny Mišíkové je určena čtenářům, kteří
chtějí nahlédnout za prostou fascinaci filmovými příběhy, objasňuje
problémy sugestivního působení filmové fikce v průsečíku mnoha
oborů lidského poznání. Čerpá z kognitivních věd a zároveň se
prostřednictvím neoformalistické větve filmové teorie vrací ke
klasickým naratologickým koncepcím formalismu a
strukturalismu.První část knihy vymezuje kontext kognitivní filmové
teorie. Druhá analyzuje percepční, kognitivní a emocionální
procesy, které tvoří základ narativního (po)rozumění. Třetí část
nabízí případovou studii jedné naratologické koncepce – poetiky
narace Davida Bordwella. Poté na příkladě rozboru jednoho filmu
představuje analytické možnosti neoformalistického přístupu k
filmové naraci.Katarína Mišíková působí na Filmové a televizní
fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Vedle problémů
narativního (po)rozumění se věnuje dějinám filmu a historickým
proměnám modelů narace ve slovenském filmu. Práce, jakkoli po
odborné stránce velmi důkladná, je přehledná a z pohledu čtenáře
přístupná, v neposlední řadě i proto, že velmi často pracuje s
konkrétními příklady. Přitom se ale poučeně dotýká aktuálních
teoretických problémů nejen v oblasti kognitivních věd, nýbrž právě
tak i v souvislosti s teorií recepce, sémiologií, psychoanalytickou
(lacanovskou) teorií filmu apod. Hlavním přínosem práce je proto
nejen určitý přehled o současném myšlení o filmu, nýbrž nárys
syntetické koncepce, která do angloamerického kontextu integruje
„kontinentální“ myšlení, což není bez významu pro současný stav
tzv. humanitních věd. Miroslav Petříček
schovat popis
Recenze