Dne 21. prosince 1938 překročila vysokohorský průsmyk Nathu-La mezi Sikkimem a Tibetem v Himálaji karavana jezdců. Bylo to pět mladých mužů, kteří jako první Němci obdrželi oficiální povolení navštívit „zakázané město“ Lhasu. Na jejich zavazadlech vlály vlaječky s hákovými kříži a runami SS. Tito...
číst celé
Dne 21. prosince 1938 překročila vysokohorský průsmyk Nathu-La mezi Sikkimem a Tibetem v Himálaji karavana jezdců. Bylo to pět mladých mužů, kteří jako první Němci obdrželi oficiální povolení navštívit „zakázané město“ Lhasu. Na jejich zavazadlech vlály vlaječky s hákovými kříži a runami SS. Tito muži byli důstojníky SS a jejich expedice požívala zvláštní podpory Heinricha Himmlera a jeho SS-organizace „Ahnenerbe“. Co hnalo těch pět mužů na střechu světa? Šlo zde jen o zoologické výzkumy, antropologická měření a geomagnetické experimenty? Jednalo se zde o vybudování tajných diplomatických kontaktů za zády britské říše? Nebo měli v Tibetu dle možností najít případné relikty „Praárijců“? Dodnes se okolo expedice z let 1938/1939 odvíjejí mnohé spekulace. Peter Meier-Hüsing před námi předestírá historii a dohru tohoto podniku a přidává k tomu kritické poznámky o ideologickém pozadí, které vedlo ke vzniku této expedice.
schovat popis
Recenze
Pětice důstojníků SS se při výpravě pohybovala s hákovými kříži a runami na zavazadlech a vlaječkách a měla za úkol hledat stopy po “Praárijcích”, kteří podle některých teorií měli pocházet právě z Tibetu. Místní obyvatelé byli proto Bruno Begerem různě přeměřováni a zkoumáni, esesáci měli za úkol pracovat na položení základů nové, árijské vědy, která měla popírat dosavadní poznatky skutečných, v očích nacistů “židozednářských pavědců”. Himmler ostatně zbožňoval pofidérní esoteričku Helenu Blavatskou, která diktovala trendy v oblasti astrálního cestování a mixovala různé vědy do svého vlastního světonázoru. Nacisté a okultismus, to prostě patřilo k sobě.
Kniha je poutavým a podrobným popisem expedice, toho co jí předcházelo a následovalo, a také odpovědí na otázku proč a čemu nacisté vlastně věřili. Organizace Ahnenerbe (dědictví předků) byla podle autora brána zcela vážně a fungovala jako seriózní vědecká instituce s tradiční strukturou. Ernst Schäfer byl šéfem jednoho z oddělení a “hlavní postavou” knihy, která podrobně osvětluje události, které mohou být pro mnohé čtenáře jenom těžko uvěřitelné. Kombinace pavědy a německé důkladnosti prostě někdy k neuvěření opravdu je. Expedice SS do Tibetu je vlastně velmi nevýznamnou a asi po právu zapomenutou historickou epizodou. Nicméně velmi zajímavou a v knize čtivě zpracovanou, odhalující nejrůznější pikantérie, které jsou v jiné literatuře faktu o nacistech opomíjené.
Snad jedinou výhradou ke knize, kterou jsme měl v ruce já, je pár chyb (například chybějící písmenka), kterých si při čtení musí všimnout každý a obsah na závěr, kde je špatné číslování stránek. Kladně naopak hodnotím obrazovou část s fotografiemi, která dobře demonstruje atmosféru a představuje prostředí a hlavní