Mikuláš, vévoda opavský je opravdu krásná kniha. Byla možná trochu idealistická a v některých chvílích jednodušší, ale to mi bylo jedno, protože místo zatížení knihy fakty a neznámými jmény, které si nikdo stejně nebude pamatovat, přišly ke slovu city. Jak smutné, Mikuláš, který byl tím pravým skutečně prvorozeným, ale bez papežova požehnání neznamenal nic. Přitom jeho matka bez příkras musela znamenat pro krále Přemysla Otakara hodně a nebyla to žádná děvečka od krav, které král věnoval tu čest, že mu mohla posloužit, nýbrž patřila k mocnému rakouskému rodu Kuenringu a byla královou družkou po řadu let minimálně do příjezdu nové královny Kunhuty, jestli směla setrvat na dvoře svého krále, to jsou už dohady. Každopádně papeže nic z toho nezajímalo a zpečetil tak osud českých zemí, které po králově smrti neměli plnoletého dědice. Mikuláš, dítě z lásky, vévoda opavský, muž v jehož žilách byla modrá krev, kterou nemůže popřít anj papež, přesto o něm dnes ví jen velmi málo lidí, a to je špatně, protože nepotřeboval korunu, aby psal dějiny, ale přesto se jeho jméno historii neozývá. Doporučuji všem, kdo mají rádi historii
Recenze