Trochu jsem se knížky bála, právě proto, že jsem věděla, že je napsaná hovorovou češtinou. Přesto pro mě právě tento, zejména plzeňský dialekt, přidal u této knihy na exotičnosti. Já z Moravského Slovácka nedokážu posoudit, jak se autorka trefila, do řekněme tří druhů hovorové češtiny, ale to Plzeňsko jsem tam slyšela. A protože knížka je napsaná v první osobě, naprosto jsem chápala, že nářečí je použito stále, nejen v přímé řeči. Jinak mě knížka velice mile překvapila. Poručík Oliver Pech je zde vykreslen s mnoha svými chybami, není to prvoplánový hrdina, ani klaďas, ale má elán a nadšení a do všeho jde, tak trochu po hlavě. A právě proto, mě bavil a připadal mi velice uvěřitelný . Celý příběh si udržel mou pozornost tím, že byl popsán z pohledů všech důležitých osob. Líbilo se mi, jak se tři případy ve třech různých okrscích vzájemně propojovaly. Cítila jsem zde snahu autorky tyto okrsky oddělit, právě tím dialektem a možná i smýšlením obyvatel Liberce, Plzně a Turnova. Navíc téma infiltrace do nejrůznějších skupin obyvatelstva není zase tak časté téma užité v české detektivce. A infiltrace hned do tří prostředí neonacistů, fotbalových fanoušků a do střední školy to bylo hodně zajímavé. Dobrý detektivní román z českého prostředí se píše určitě dost těžko a málokdy se povede. Tento se povedl. Styl autorky mi trošku připomíná mého oblíbeného autora Petra Čepka. V příběhu autorka popisuje nejrůznější mezilidské vztahy , takže to není jen detektivka. A právě proto, podle mě zaujme více ženy. A konec je naprosto nečekaný, mě poklesla kolena a nechtěla jsem tomu věřit. Ten mě teda opravdu dostal. Za konec bych autorce dala hvězdičku navíc. schovat popis