Máte rádi krimi příběhy založené na pátrání po skutečných zločincích? Pokud ještě dáváte přednost povídkám před romány, pak je tato kniha ideální volbou. „Červený mustang se nevrátil“ obsahuje třicet krátkých povídek, které autorovi vyprávěli skuteční kriminalisté. A že jde o příběhy nadmíru čtivé, dokazuje zadání, které znělo: jaký byl váš nejzajímavější případ?
Ivan Milan Jedlička (1931) vystudoval Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity a poté působil jako redaktor v různých novinách a časopisech. Pracovně se věnoval i kriminalitě a díky tomu mohl vydat množství krimi povídek. „Červený mustang se nevrátil“ vydala brněnská Moba a jde o autorovu první knihu v tomto nakladatelství. Jedlička je zdatný a strohý vypravěč, za což vděčí létům v žurnalistice. Jeho povídky jsou krátké, čtivé a velmi napínavé. Všechny mají reálný základ a autor je vypráví podle stejného schématu.
První odstavce věnuje čtenáři, aby ho zasvětil, a poté předá slovo přímo vyšetřovateli, který se případem zabýval. Stylově jde o útvary na pomezí beletrie a literatury faktu. Jedličkovy povídky fungují v knize a fungovaly by i v časopise nebo odborném magazínu pro policisty. Autor si občas dovolí vlastní komentář či hodnocení, ale rozhodně se nesnaží čtenáře přesvědčit o své pravdě. Celou dobu vystupuje jako partner, a čtenář tak má možnost udělat si vlastní názor například na výši trestu, který pachatel dostal.
Na začátku povídky je popsáno, k jakému došlo zločinu, potom se vyšetřuje a na konci je vždy uvedeno, jaký měl zločin důsledky a jaký trest postihl pachatele. Povídky jsou různorodé a je jen dobře, že oslovení kriminalisté nechtěli vyprávět pouze o vraždách. Některé povídky jsou mírumilovné, některé úsměvné, ale z některých až mrazí. Všechny do jedné jsou ale drsné v tom smyslu, že vám nebude dělat problém představit si, že jste obětí. Tohle nejsou vymyšlené klasické detektivky hádanky ani thrillery o mafii nebo konspiračních teoriích.
To, co se stalo obětem v knize, se mohlo docela dobře přihodit i vám. Mnozí pachatelé si své oběti vybrali pouze náhodně, a protože jsou vesměs nesvéprávní nebo vyšinutí, neexistuje způsob, jak se jim ubránit. Některé povídky jsou věnované krádežím, loupežím šperků či obrazů nebo vydírání. Na některých je znát, že se odehrály ještě před revolucí, protože jejich aktéři nakupují v Tuzexu, shání valuty a o své peníze přijdou při hraní skořápek. Jedna z předrevolučních povídek se týká sexuálních pomůcek a rozhodně patří k těm nejvtipnějším.
Hodně originální je povídka o chirurgovi, který si přilepšoval nočními loupežemi v rozličných obchodech a skladech. V povídce o zloději podvazků je vtipná scéna, kdy napadená pekařka věnuje pachateli tento kousek oděvu dobrovolně, a on jí za to pomůže s taškami. Bohužel ostatní historky jsou tak brutální a otřesné, až se vám nechce věřit, že se něco takového opravdu stalo. Nejvíce obětí je v povídce, kde kvůli lidskému selhání do sebe nabouraly dva vlaky. V tomto příběhu je přes sto mrtvých a nespočet zraněných.
Nejděsivější jsou příběhy o sexuálních deviantech. Nevím, zda je horší číst o sedmdesátiletém důchodci, který znásilnil a zavraždil třináctiletou dívenku ze sousedství, nebo o mladíkovi, který zavraždil a znásilnil (v tomto pořadí) pětašedesátiletou ženu a její o pět let starší sestru. Jistou útěchou může být fakt, že všichni zločinci byli vypátráni a že se dočkali trestu. O tom, zda byl adekvátní či nikoliv, můžeme pouze polemizovat.
„Červený mustang se nevrátil“ je o zlu, které je kolem nás. Matky zde vraždí své novorozence, důchodci umírají kvůli několika stokorunám a občas musí zemřít ještě pár lidí, než se policii podaří vypátrat pachatele. Všechny příběhy psal sám život a Ivan Milan Jedlička je „pouze“ mistrně převyprávěl. schovat popis