Aktuální novinka od české autorky Daniely Kovářové navázala na zlatou éru klasické detektivky. Román je nefalšovaná detektivka – hádanka a vám hrozí, že budete neustále čekat na tom, odkud na vás vyjukne Hercule Poirot nebo jemu podobní. Autorka si pohrála s jazykem i se stylem vyprávění, a díky tomu je „Smrt v justičním paláci“ její zatím nejlepší detektivkou.
Daniela Kovářová (1965) pracuje jako advokátka a jednu dobu působila jako ministryně spravedlnosti. Ve volném čase se věnuje literární tvorbě a publikační činnosti. Do světa literatury vstoupila v roce 2008, kdy vyšla kniha „Minutové povídky“. Ty vydala pod pseudonymem Ida Sebastiani. Novinka z nakladatelství Mladá fronta je její desátou knihou. A nutno říct, že nejzdařilejší. Kovářová navázala na klasické detektivky a poctivě dodržela všechna pravidla žánru.
„Smrt v justičním paláci“ je logická šaráda, nebo chcete-li hádanka. Pokud vám fungují šedé buňky mozkové, pak máte jakous takous šanci, že něco vyřešíte. Předchozí kniha „Mrtvá z golfového hřiště“ byla vystavěná podobně, ale pravda je, že „Smrt v justičním paláci“ si mnohem více vychutnáte. Kovářová věnovala péči detailům a čtenáře neochudila o popisy (které jí mimochodem jdou skvěle) nebo o charakteristiky svých postav. Dějištěm několika brutálních zločinů je budova Městského soudu v Praze a znalost poměrů nahrává čtivosti a uvěřitelnosti příběhu.
Kniha je skvělým mišmašem všeho, co může žánr detektivky nabídnout. Pojetí kapitol evokuje knihy Švédky Camilly Läckberg, některé narušené postavy jako by se vylouply ze severských krimi románů a za zápletky by se nemusela stydět ani Agatha Christie. Dějiště má svou vlastní atmosféru a já při čtení nemohla nemyslet na vrcholná díla Colina Dextera. Přes to všechno je Kovářová česká a báječně srozumitelná. V této knize se nedržela zpátky ohledně emocí a dovolila si vžít se do svých postav. Díky tomu to nejsou papíroví panáci sloužící pouze k rozvíjení zápletek.
Ne každý vám tady bude sympatický, ale o to přece jde. Kovářové postavy (a zároveň podezřelí) jsou lidé z masa a kostí a skoro bych řekla, že autorka čerpala ze svého okolí. Něco v samotném provedení zločinů je možná trošičku přitažené za vlasy, ale pokud znáte klasiky žánru, pak se mnou budete souhlasit v tom, že tohle je „normálka“. Výtky by mohli mít pouze zapisovatelé pravdivých krimi příběhů, kteří bazírují na tom, aby jejich příběhy měly reálný podklad v policejních protokolech. „Smrt v justičním paláci“ je pohádka pro dospělé a já jsem ráda, že už konečně někoho napadlo, že chceme číst i příběhy a la Agatha Christie.
V knize jsou dva detektivové, přesně jak to vyžaduje žánr. Otázkou ale je, kdo tu zastupuje Velkého detektiva a kdo jeho natvrdlého pomocníka. Oficiálně případ řeší Šimon Hájek, policista s dvacetiletou praxí ve vyšetřování vražd, ale nemůžu se zbavit pocitu, že otěže pevně dřímá mluvčí soudu Gábina Rezková. Ano, přesně ta Gábina, se kterou jsme se již setkali v „Mrtvé na golfovém hřišti“. Gábina je stejně sexy jako minule, opět má vztah s jedním z podezřelých a opět to mezi ní a Šimonem jiskří.
Šimon si potřebuje vyřešit nějaké věci ze své minulosti, ale jak uvidíte, není to samoúčelné. Zápletka je poměrně komplikovaná a na konci čeká na čtenáře několik překvapení. Kromě vodítek je tu spousta falešných stop a jedna je obzvláště parádní. Pokud máte rádi klasické detektivky hádanky, potom by „Smrt v justičním paláci“ neměla uniknout vaší pozornosti. Mimo jiné i proto, že je to zatraceně dobré čtení, které by obstálo i jako společenský román.
Recenze
Daniela Kovářová (1965) pracuje jako advokátka a jednu dobu působila jako ministryně spravedlnosti. Ve volném čase se věnuje literární tvorbě a publikační činnosti. Do světa literatury vstoupila v roce 2008, kdy vyšla kniha „Minutové povídky“. Ty vydala pod pseudonymem Ida Sebastiani. Novinka z nakladatelství Mladá fronta je její desátou knihou. A nutno říct, že nejzdařilejší. Kovářová navázala na klasické detektivky a poctivě dodržela všechna pravidla žánru.
„Smrt v justičním paláci“ je logická šaráda, nebo chcete-li hádanka. Pokud vám fungují šedé buňky mozkové, pak máte jakous takous šanci, že něco vyřešíte. Předchozí kniha „Mrtvá z golfového hřiště“ byla vystavěná podobně, ale pravda je, že „Smrt v justičním paláci“ si mnohem více vychutnáte. Kovářová věnovala péči detailům a čtenáře neochudila o popisy (které jí mimochodem jdou skvěle) nebo o charakteristiky svých postav. Dějištěm několika brutálních zločinů je budova Městského soudu v Praze a znalost poměrů nahrává čtivosti a uvěřitelnosti příběhu.
Kniha je skvělým mišmašem všeho, co může žánr detektivky nabídnout. Pojetí kapitol evokuje knihy Švédky Camilly Läckberg, některé narušené postavy jako by se vylouply ze severských krimi románů a za zápletky by se nemusela stydět ani Agatha Christie. Dějiště má svou vlastní atmosféru a já při čtení nemohla nemyslet na vrcholná díla Colina Dextera. Přes to všechno je Kovářová česká a báječně srozumitelná. V této knize se nedržela zpátky ohledně emocí a dovolila si vžít se do svých postav. Díky tomu to nejsou papíroví panáci sloužící pouze k rozvíjení zápletek.
Ne každý vám tady bude sympatický, ale o to přece jde. Kovářové postavy (a zároveň podezřelí) jsou lidé z masa a kostí a skoro bych řekla, že autorka čerpala ze svého okolí. Něco v samotném provedení zločinů je možná trošičku přitažené za vlasy, ale pokud znáte klasiky žánru, pak se mnou budete souhlasit v tom, že tohle je „normálka“. Výtky by mohli mít pouze zapisovatelé pravdivých krimi příběhů, kteří bazírují na tom, aby jejich příběhy měly reálný podklad v policejních protokolech. „Smrt v justičním paláci“ je pohádka pro dospělé a já jsem ráda, že už konečně někoho napadlo, že chceme číst i příběhy a la Agatha Christie.
V knize jsou dva detektivové, přesně jak to vyžaduje žánr. Otázkou ale je, kdo tu zastupuje Velkého detektiva a kdo jeho natvrdlého pomocníka. Oficiálně případ řeší Šimon Hájek, policista s dvacetiletou praxí ve vyšetřování vražd, ale nemůžu se zbavit pocitu, že otěže pevně dřímá mluvčí soudu Gábina Rezková. Ano, přesně ta Gábina, se kterou jsme se již setkali v „Mrtvé na golfovém hřišti“. Gábina je stejně sexy jako minule, opět má vztah s jedním z podezřelých a opět to mezi ní a Šimonem jiskří.
Šimon si potřebuje vyřešit nějaké věci ze své minulosti, ale jak uvidíte, není to samoúčelné. Zápletka je poměrně komplikovaná a na konci čeká na čtenáře několik překvapení. Kromě vodítek je tu spousta falešných stop a jedna je obzvláště parádní. Pokud máte rádi klasické detektivky hádanky, potom by „Smrt v justičním paláci“ neměla uniknout vaší pozornosti. Mimo jiné i proto, že je to zatraceně dobré čtení, které by obstálo i jako společenský román.