Tohle finské městečko je na první pohled nenápadné a naprosto neškodné. Místní se povětšinou znají, vzájemně se zdraví, a pokud se někde vyskytne problém, díky vstřícnosti obyvatel se rychle urovná. Jenomže víte, co se říká. Tichá voda břehy mele. Jednoho dne veřejnost šokuje zpráva o brutálně zavražděné studentce a nikoho by ani ve snu nenapadlo, že tohle je pouze začátek. „Kolibřík“ je drsné brutální čtení naprosto nevhodné pro citlivější povahy.
Kati Hiekkapeltová (1970) vystudovala speciální pedagogiku a dlouhou dobu učila cizince. Pobývala mimo jiné v oblasti Srbska, kde žije maďarská menšina, a tohle všechno promítla do své prvotiny. „Kolibřík“ vyšel ve Finsku před třemi lety a od té doby sklízí jednu cenu za druhou. O rok později vyšel druhý díl s názvem „Zranitelní“ a ten se stal jednou z nejprodávanějších knih ve Finsku. Vše nasvědčuje tomu, že půjde o rozsáhlou sérii, a věřte mi, že se máme na co těšit.
Hiekkapeltová využila ve svém „Kolibříkovi“ to nejlepší, co může žánr nabídnout. A tak se tu mísí prvky krimi románu založeného na vyšetřování s drsným thrillerem a klasickou detektivkou – hádankou. I díky svému povolání není Hiekkapeltová lhostejná vůči problémům těch, kteří jsou „jiní“ a odlišují se od většinové společnosti ve Finsku. Na rozdíl od některých jiných autorů jí věřím každé slovo a vím, že aktuální tematika uprchlíků a rasismu tu není samoúčelná.
Hlavní hrdinkou příběhu je policistka Anna Fekete. Tahle mladá dáma se přistěhovala s rodinou do Finska, když jí bylo devět let. Ačkoliv je krásná tak, až se tají dech, její vizáž rozhodně nezapře maďarské kořeny. Jako Maďarka žijící v bývalé Jugoslávii si užila své, a tak má pochopení pro všechny opovrhované. Sama sebe považuje za plnokrevnou Finku, ale jak uvidíte, její myšlení je v ledasčems jiné. Anna se po studiích na univerzitě vrací do přímořského městečka, kde vyrůstala, a nastupuje zde na oddělení vražd.
Její kolegové jsou z jejího příchodu vesměs nadšení, výjimku tvoří pouze Niemi Esko. Esko hází Anně klacky pod nohy, zesměšňuje ji a nijak se netají tím, že ji považuje za černou hubu, která krade Finům práci. Anna naštěstí není žádná křehká květinka, a protože o práci na kriminálce stojí, rozhodne se vytáhnout do boje. Eska nazývá rasistickým ožralou, a když o něm mluví, nebere si servítky. Tahle nesourodá dvojice je pověřená případem brutální vraždy a asi si umíte představit, jak to mezi nimi bude skřípat. Všechny postavy policistů jsou důkladně propracované a myslím, že nebudu jediná, komu tahle parta bude připomínat policisty švédské autorské dvojice Hanse Rosenfeldta a Michaela Hjortha. Co se týče Niema Eska, tak v „Kolibříkovi“ vyrostla velmi silná konkurence jejich Sebastianu Bergmanovi.
Příběh obsahuje několik detektivních zápletek i linií vyšetřování. Práce policistů se prolíná s jejich osobním životem a v tomto ohledu vám autorka přichystala několik parádních překvapení. Celkovým pojetím „Kolibřík“ připomíná klasické detektivky – hádanky. Máte před sebou několik záhad, všechna vodítka je správnému vyřešení a je jen na vás, co všechno vydedukujete. V tomto ohledu funguje Anna a Esko jako Velký detektiv a jeho Pomocník. Nic tu ale není jednoznačné a dané, a tak je velmi zábavné sledovat, kdo z těch dvou má zrovna navrch.
Mrtvol je tady požehnaně a vše nasvědčuje tomu, že ve městě a jeho okolí řádí masový vrah. Hiekkapeltová je chytrá ženská, která si s vámi s potěšením hraje jako kočka s myší a vždy je o několik kroků před vámi. Ano, bude s vámi manipulovat, bude vám předkládat falešné stopy, ale vy ji za to budete milovat a její knihu zhltnete na jedno posezení. Pokud máte rádi napínavé a perfektně napsané detektivky, které mají hlavu a patu, pak by „Kolibřík“ neměl uniknout vaší pozornosti.
Recenze
Kati Hiekkapeltová (1970) vystudovala speciální pedagogiku a dlouhou dobu učila cizince. Pobývala mimo jiné v oblasti Srbska, kde žije maďarská menšina, a tohle všechno promítla do své prvotiny. „Kolibřík“ vyšel ve Finsku před třemi lety a od té doby sklízí jednu cenu za druhou. O rok později vyšel druhý díl s názvem „Zranitelní“ a ten se stal jednou z nejprodávanějších knih ve Finsku. Vše nasvědčuje tomu, že půjde o rozsáhlou sérii, a věřte mi, že se máme na co těšit.
Hiekkapeltová využila ve svém „Kolibříkovi“ to nejlepší, co může žánr nabídnout. A tak se tu mísí prvky krimi románu založeného na vyšetřování s drsným thrillerem a klasickou detektivkou – hádankou. I díky svému povolání není Hiekkapeltová lhostejná vůči problémům těch, kteří jsou „jiní“ a odlišují se od většinové společnosti ve Finsku. Na rozdíl od některých jiných autorů jí věřím každé slovo a vím, že aktuální tematika uprchlíků a rasismu tu není samoúčelná.
Hlavní hrdinkou příběhu je policistka Anna Fekete. Tahle mladá dáma se přistěhovala s rodinou do Finska, když jí bylo devět let. Ačkoliv je krásná tak, až se tají dech, její vizáž rozhodně nezapře maďarské kořeny. Jako Maďarka žijící v bývalé Jugoslávii si užila své, a tak má pochopení pro všechny opovrhované. Sama sebe považuje za plnokrevnou Finku, ale jak uvidíte, její myšlení je v ledasčems jiné. Anna se po studiích na univerzitě vrací do přímořského městečka, kde vyrůstala, a nastupuje zde na oddělení vražd.
Její kolegové jsou z jejího příchodu vesměs nadšení, výjimku tvoří pouze Niemi Esko. Esko hází Anně klacky pod nohy, zesměšňuje ji a nijak se netají tím, že ji považuje za černou hubu, která krade Finům práci. Anna naštěstí není žádná křehká květinka, a protože o práci na kriminálce stojí, rozhodne se vytáhnout do boje. Eska nazývá rasistickým ožralou, a když o něm mluví, nebere si servítky. Tahle nesourodá dvojice je pověřená případem brutální vraždy a asi si umíte představit, jak to mezi nimi bude skřípat. Všechny postavy policistů jsou důkladně propracované a myslím, že nebudu jediná, komu tahle parta bude připomínat policisty švédské autorské dvojice Hanse Rosenfeldta a Michaela Hjortha. Co se týče Niema Eska, tak v „Kolibříkovi“ vyrostla velmi silná konkurence jejich Sebastianu Bergmanovi.
Příběh obsahuje několik detektivních zápletek i linií vyšetřování. Práce policistů se prolíná s jejich osobním životem a v tomto ohledu vám autorka přichystala několik parádních překvapení. Celkovým pojetím „Kolibřík“ připomíná klasické detektivky – hádanky. Máte před sebou několik záhad, všechna vodítka je správnému vyřešení a je jen na vás, co všechno vydedukujete. V tomto ohledu funguje Anna a Esko jako Velký detektiv a jeho Pomocník. Nic tu ale není jednoznačné a dané, a tak je velmi zábavné sledovat, kdo z těch dvou má zrovna navrch.
Mrtvol je tady požehnaně a vše nasvědčuje tomu, že ve městě a jeho okolí řádí masový vrah. Hiekkapeltová je chytrá ženská, která si s vámi s potěšením hraje jako kočka s myší a vždy je o několik kroků před vámi. Ano, bude s vámi manipulovat, bude vám předkládat falešné stopy, ale vy ji za to budete milovat a její knihu zhltnete na jedno posezení. Pokud máte rádi napínavé a perfektně napsané detektivky, které mají hlavu a patu, pak by „Kolibřík“ neměl uniknout vaší pozornosti.