Po Vypravěčce jsem pokukovala už nějakou dobu, ale nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli si ji mám nebo nemám koupit. Nakonec vyhrála zvědavost a já si Vypravěčku přece jen pořídila. Na čtení jsem se těšila, kniha skýtala mnoho ohlasů, ať už pozitivních, nebo negativních (i když těch pozitivních bylo víc:-)) Vypravěčka je opravdu nádherná kniha, plná krásných citátů a myšlenek. Po přečtení se mi téma této knihy, zabít či nezabít, zavrtalo do hlavy a já přemýšlela, jak bych se v takové situaci, v jaké se Sage objevila, zachovala já. Nejvíc mě zasáhlo povídání babičky, nechtělo se mi věřit, že by byli lidé schopní tak odporných věcí, jako těch, kterých se dopouštěli lidé v Osvětimi. Josefa/Reinera mi bylo z jedné strany líto, ale z druhé, a možná i větší, jsem k němu cítila to stejné, co Sage - nenávist. I přesto mě tahle knížka nahlodala, tak dokonale, že ještě teď, zhruba týden po tom, co jsem knihu dočetla, přemýšlím, jestli bych byla schopná Josefa, za to, co udělal, zabít. Možná bych ho nedokázala ani poslat do vězení.. Co víc mohu říct k Vypravěčce? Tahle kniha je krásná, je silná a je skvěle napsaná. Rozhodně nad ní budu přemýšlet ještě dlouho.. Jedna z nejlepších knih, které jsem, kdy četla.
"Ztráta je víc než smrt a žal je proměnlivá bytost ovlivňující emoce."
Recenze
Opět v knize čteme zároveň dva příběhy, které mají společné téma a tím je holocaust. První příběh je příběh muže, který působil v koncentračním táboře a druhý příběh vypráví babička hlavní hrdince Sage o tom co všechno zažila v holocaustu..
Knížky na tohle téma poslední dobou vyhledávám častěji a častěji a tahle patří k těm nejlepším, které jsem na tohle téma četla, opět se čte jedním dechem a nepustí Vás dokud nejste na konci.
Jodi Picoultová mě prostě baví. Baví mě témata, která vybírá. Baví mě to, že se v knihách dozvím vždy nějaké nové infa. Tahleta kniha měla dvě dějové linie a mě opravdu dostaly obě! Za mě velice silná knížka, ke které se určitě ještě vrátím.
Četla jsem hodně knížek o Holocaustu, ale tahle mě dostala asi nejvíc ze všech. Opravdu klobouk dolů za to, co se v téhle knize Jodi Picoultové povedlo.
Četla se jedním dechem.
"Ztráta je víc než smrt a žal je proměnlivá bytost ovlivňující emoce."
Nebudu v žádném případě popisovat děj, nebudu ani ze sebe dělat citlivku, protože já u knihy nebrečela jako jiní, ale určitě jsem lapala po dechu, protože jsem nevěřila tomu, co čtu! Vím, že je to román, napsaný skvělou spisovatelkou, ale cítím, že je to zároveň pravda, je to tak silný příběh, že to nemůže být ani jinak, tohle by někdo nevymyslel.
A konec knihy? Dámy a pánové, já přestala dýchat, rozklepaly se mi ruce a musela jsem se uklidnit, než jsem si zde sedla, abych se s Vámi podělila o mé zážitky z této výborné knihy.
A vůbec toho nelituji!
Kniha je opravdu úžasná, děsivá, působivá a originální ve všech směrech.
A ten konec...! Ten mi opravdu vyrazil dech, což se mi moc často nestává.
Líbilo se mi, ale že se v příběhu potkalo vícero příběhů, které se postupně proplétali a tvořili společnej celek. Prostřednictvím Sage, holky se židovskými kořeny, se seznamujeme s Josefem Weberem, bývalým důstojníkem SS působímcím v Osvětimi, teď už důchodcem žijícím v Americe, její babičkou Minkou, která přežila holokaust a agentem FBI, který chce Josefa Webera konečně potrestat za zločiny spáchané v průběhu druhé světové války. Není to lehké čtení, ale překvapivě se to čte dobře. Sledujeme osudy lidí z dvou stran konfliktu, ze strany důstojníka SS i ze strany židovské holky, která měla to štěstí a pobyt v koncentračním táboru prežila.
Není to zlé čtení, ale z těch knih, které jsem o holokaustu četla, je to trochu slabší čtení. Ta romantická linka a milostné komplikace Sage mi tam trochu vadili. Ale pořád je to vynikající kniha a můžu ji jenom doporučit.
Mohu jen a jen doporučit!!