Vzhledem k současným požadavkům na vzdělání je
evidentní, že jakékoli překážky představují mnohem závažnější
problém, než tomu bylo před dvaceti, padesáti roky. Dítě musí
zvládnout obrovské množství dovedností jiného druhu než v
dřívějších dobách, vstřebat neuvěřitelné množství poznatků....
číst celé
Vzhledem k současným požadavkům na vzdělání je
evidentní, že jakékoli překážky představují mnohem závažnější
problém, než tomu bylo před dvaceti, padesáti roky. Dítě musí
zvládnout obrovské množství dovedností jiného druhu než v
dřívějších dobách, vstřebat neuvěřitelné množství poznatků.
Podstatný požadavek proto je, aby se dítě dobře soustředilo, aby
bylo pozorné, ukázněné, vytrvalé – v tom se sice dnešní situace
příliš neliší od minulosti, nicméně podstatná změna spočívá v tom,
že u většiny vzdělávacích aktivit (ve škole i doma) musí být dítě v
klidu! Proto představují stížnosti na neklid, živost dítěte od
učitelů i od rodičů podstatný díl indikací na vyšetření v odborných
institucích. Navíc vzhledem k tomu, že vychovatelé nemohou a
nechtějí používat násilné metody ukázňování z dřívějších dob, je
logické, že aktivity, neklidu, roztěkanosti musí mezi školáky
přibývat. Odborníci jsou proto nuceni zabývat se těmito „jemnými
odchylkami“ intenzivněji jak prakticky, tak i teoreticky. Hledají
se způsoby, jak s výrazným neklidem zacházet, jak mu předcházet.
Předložená práce Ireny Kolčárkové a Lenky Lacinové vykazuje jak
lidskou, tak i odbornou potřebnost a relevanci.
schovat popis
Recenze