Recenze Hra o pekelné lodi

Dramatik a básník Gil Vicente, jehož dílo u nás v knižní podobě vychází poprvé, žil v Portugalsku na přelomu 15. a 16. století. Byl to solitérní tvůrce, který sice založil portugalské divadlo, v Portugalsku ale neměl souputníky ani následovníky a nebyl ani pouhým předchůdcem dramatiků španělského Zlatého věku. Vicentovo obsáhlé dramatické dílo je originální syntézou středověkého a raně renesančního cítění a ve svých východiscích je těsně spjato s takovými velikány této přelomové doby, jako byli Hieronymus Bosch či Erasmus Rotterdamský. Hra o pekelné lodi, kterou v roce 1995 uvedl v brněnském divadle Husa na provázku režisér František Listopad, nás uvádí na břeh, kam se po smrti scházejí duše nebožtíků, aby byly po zásluze odvezeny do ráje či do pekel. Stále aktuální téma posmrtného účtování, které odhaluje rozpor mezi pravdou a zdáním, je přitom ztvárněno tak, že vede k úvahám o nonsensu a iracionalitě světa i o možnostech básnického jazyka. Knihu tvoří zrcadlové vydání portugalského originálu a skvělého českého překladu, který pořídili Vlasta Dufková a Jiří Pelán, obsažná studie Šárky Grauové a chronologie Vicentova života a jeho doby. schovat popis