ou´ve changed, Mikami. Od Larssona se kolem ničeho nezvedl v ranku krimi v Británii takový humbuk jako právě kolem tohoto japonského fenoménu. Überbestseller na domácí půdě, hype na západě způsobený jednou oslavnou recenzí za druhou od erudovaných zdrojů a periodik, které lákají na "další velkou krimi věc s usazující pointou". A stěží hledat názornější příklad medvědí služby. Divák očekávající strhující krimi thriller ve stylu skandinávského noiru či něčeho podobného se zákonitě spálí. Zvlášť když osudová pointa kolem ztracené dcery zůstane i po závěru nevyřčena mezi řádky (ovšem silně naznačena); zatímco ta kriminální vyjevení přeci jen dojde.

Jde totiž o bezmála sedmi set stránkový ploužák (což není míněno jako výtka) a ryzí procedurál do morku kostí, kde hraje prim proplouvání hlavní postavy (žádný detektiv, ale "styčný důstojník" pro komunikaci s médii) byrokratickými i vnitropolitickými půtkami uvnitř policie, více se řeší nátura japonské společnosti (ano, jde o "social mystery"), vytyčují se "eticko-zákonně-mravní" hranice mezi pozicemi policie/médií a někde ve třetím plánu se jen tak mimochodem odehrává i nějaká ta (ano, sama o sobě vynikající) krimi linie řešící letitý nevyřešený únos. Největší zádrhel je, že se to odehraje během jednoho týdne v rámci několika málo zasedaček/kanceláří/bytů, kdy se přes pět set stran do detailu řeší každá postava, krok i prohlášení. A v závěru to nabere z ničeho nic vražedné tempo, kdy se zapomene na mnohé předtím nakousnuté. schovat popis