Nejdříve se zmíním o tom, jak na mě Wallander působil. Určitě to stojí za zmínku, jelikož autor knihy je mužského pohlaví, ale dokázal bravurně vykreslit jak city padesátiletého osamělého muže, tak chvilkové myšlenkové pochody, které se týkají žárlivosti, vzteku, stresu nebo radosti. S tím autor dokázal divy. Při čtení jsem opravdu měla pocit, že jsem Kurt Wallander a jsem osamělá jako kůl v plotě nebo že naopak mám opravdu co dělat, abych tomu dotyčnému nevrazila jednu do zubů. A nedej bože, aby vedle mne někdo v tu chvíli seděl… (hihi)
Samotný děj začíná, pro mě jako pro čtenáře, správně. Jedno mrtvé tělo taxikáře, spálené tělo v trafostanici, mrtvola u bankomatu, postupně se vynořují ještě nějaké ty další mrtvoly, také trochu skandálu… Tohle bylo nervy drásající a já pořád čekala, ze které stránky na mě vykoukne další mrtvola a kdo to bude. Bavilo mě to. I když vám to může připadat, já nevím, třeba nechutné nebo drastické, pro mě je dobrá severská detektivka jen když je tam pár těl, které už jsou bez života. Takže toto máme splněno. Komisař Wallander pomalu, na více jak pětiset stránkách, pátrá po možném spojení všech mrtvol. Má k ruce perfektní tým, i když někteří by raději vlastní píseček, ovšem i tak jim to docela odsýpá.
Jen já za sebe musím říct, že ke konci vyšetřování už jsem byla trochu unavená. Přišlo mi to přeplácané, pořád se objevovaly indicie ale nic kloudného, co by nám prozradilo, kdo je pachatel nebo aspoň naznačilo... I když jisté podezření jsem měla, pořád jsem si jej ale nedokázala dát do souvislosti a to mě žralo! Věřím, že kniha si najde spoustu svých čtenářů, protože vyřešení případu se odehrává v kyberprostoru, v zabezpečených počítačích, které chrání Firewall a svým způsobem je to zajímavé. Já se asi tak 100 stránek před koncem modlila, ať už se opravdu dozvím, kdo za tím stojí. A nebudu muset obcházet opět nějaké zabezpečení v počítači. Když se přiblížil konec, přišlo mi to docela komplikované a musela jsem číst velmi pomalu, aby mi docházely souvislosti.
„ Ann-Britt slíbila, že to zařídí. Sama zároveň vyrazí do Löderupu. Wallander zavěsil. V tu chvíli sbíhal Martinsson velkými kroky ze schodů. Bylo nabíledni, že se něco děje.“
Celkově dávám knize 90 %. Dala bych i více, ale nemůžu z toho „technického“ hlediska. Ale autorovi se opravdu povedla všechna ta omáčka kolem. Pocity, které jsem měla, když mlha padla na město, byly opravdu reálné a u mě o to, jak se při čtení cítím, jde především. A také, Kurt Wallander je po čertech dobrej chlap.
Recenze
Samotný děj začíná, pro mě jako pro čtenáře, správně. Jedno mrtvé tělo taxikáře, spálené tělo v trafostanici, mrtvola u bankomatu, postupně se vynořují ještě nějaké ty další mrtvoly, také trochu skandálu… Tohle bylo nervy drásající a já pořád čekala, ze které stránky na mě vykoukne další mrtvola a kdo to bude. Bavilo mě to. I když vám to může připadat, já nevím, třeba nechutné nebo drastické, pro mě je dobrá severská detektivka jen když je tam pár těl, které už jsou bez života. Takže toto máme splněno. Komisař Wallander pomalu, na více jak pětiset stránkách, pátrá po možném spojení všech mrtvol. Má k ruce perfektní tým, i když někteří by raději vlastní píseček, ovšem i tak jim to docela odsýpá.
Jen já za sebe musím říct, že ke konci vyšetřování už jsem byla trochu unavená. Přišlo mi to přeplácané, pořád se objevovaly indicie ale nic kloudného, co by nám prozradilo, kdo je pachatel nebo aspoň naznačilo... I když jisté podezření jsem měla, pořád jsem si jej ale nedokázala dát do souvislosti a to mě žralo! Věřím, že kniha si najde spoustu svých čtenářů, protože vyřešení případu se odehrává v kyberprostoru, v zabezpečených počítačích, které chrání Firewall a svým způsobem je to zajímavé. Já se asi tak 100 stránek před koncem modlila, ať už se opravdu dozvím, kdo za tím stojí. A nebudu muset obcházet opět nějaké zabezpečení v počítači. Když se přiblížil konec, přišlo mi to docela komplikované a musela jsem číst velmi pomalu, aby mi docházely souvislosti.
„ Ann-Britt slíbila, že to zařídí. Sama zároveň vyrazí do Löderupu. Wallander zavěsil. V tu chvíli sbíhal Martinsson velkými kroky ze schodů. Bylo nabíledni, že se něco děje.“
Celkově dávám knize 90 %. Dala bych i více, ale nemůžu z toho „technického“ hlediska. Ale autorovi se opravdu povedla všechna ta omáčka kolem. Pocity, které jsem měla, když mlha padla na město, byly opravdu reálné a u mě o to, jak se při čtení cítím, jde především. A také, Kurt Wallander je po čertech dobrej chlap.