Po delší době jsem se rozhodla pro návrat k této detektivní sérii od mé oblíbené autorky. Už u prvního dílu jsem byla příjemně překvapená plynulostí děje a výborným vypravováním. A ani tady tomu nebylo jinak.
Sice se vracíme ke stejným hlavním hrdinům a sem tam padne narážka na první díl, nicméně kniha jako taková funguje i samostatně, takže jde o styl série, kdy nepotřebujete mít každý díl. Hlavní detektivní duo má opět práce nad hlavu. Zase sledujeme piplavou práci, krůček po krůčku, kdy se odhalují různé detaily a postupně se skládá ucelený obrázek. Sledovat tuto nimravou práci člověka přivádí k myšlence, jak to ti lidé mohou dělat ve skutečnosti. Já bych se asi cítila dost bezradně a beznadějně. Navíc do příběhu vstupují i momenty z osobních životů, které ukazují, jak tyto postavy mají náročný život. V jejich případě skloubit soukromí a práci není vůbec jednoduché.
Jak už jsem říkala, jde o detektivku, kdy postupně odhalujeme nejrůznější fakta. Je to opravdu pomalý postup, protože se musíme chytat každé maličkosti (tak jak by to bylo ve skutečnosti). Nikomu nespadnou informace do klína. Navíc oceňuji, že nejde o knihu, která by byla nervy drásající, drastická, zaměřená příliš na temnou atmosféru. Ano, sice jde o zločiny, ale já to spíše vnímám z pohledu Beatrice a Florina. Z pohledu pátrání a postupného pídění po pravdě. A tu temnou stránku pachatele, který mimochodem má míň prostoru, až tak nevnímám... Thrillery mám ráda, ale ne vždycky musí být nějak krvavé a nechutné (už jsem na pár takových narazila).
Pro mě je to už čtvrtá přečtená kniha od Ursuly Poznanski. A opět jsem spokojená. Někdo by mohl tvrdit, že je kniha nudná a vleče se, ale mě se právě její styl psaní líbí. Až téměř do konce jsem netušila, kdo je padouch. Nějaké podezření bylo, ale vždycky mě tak dokonale zmátla, že jsem ze svého názoru ustoupila. Takže konec byl překvapením tak napůl.
Trošku mi vadilo zaměření na básně, protože těm já příliš neholduji, už od školy. Když ty řádky čtu, v podstatě ani nevím co čtu. Takže mi pravděpodobně unikaly nějaké významy, ať už důležité nebo ne. To je asi jediná věc, co mě tak trochu překážela.
Jinak jsem opravdu spokojená. Slepí ptáci se mi četli velmi dobře, lehce a beru to jako oddechovou detektivku. Jsem ráda za tu piplavou práci s podrobnostmi a celkový postup příběhu, za milé postavy i za osobní stránku, kterou tam autorka opatrně a po troškách vkládá. Kdybych neměla další povinnosti, asi bych si hned vzala další díl, který na mě čeká. Za mě prostě spokojenost...
Recenze
Sice se vracíme ke stejným hlavním hrdinům a sem tam padne narážka na první díl, nicméně kniha jako taková funguje i samostatně, takže jde o styl série, kdy nepotřebujete mít každý díl. Hlavní detektivní duo má opět práce nad hlavu. Zase sledujeme piplavou práci, krůček po krůčku, kdy se odhalují různé detaily a postupně se skládá ucelený obrázek. Sledovat tuto nimravou práci člověka přivádí k myšlence, jak to ti lidé mohou dělat ve skutečnosti. Já bych se asi cítila dost bezradně a beznadějně. Navíc do příběhu vstupují i momenty z osobních životů, které ukazují, jak tyto postavy mají náročný život. V jejich případě skloubit soukromí a práci není vůbec jednoduché.
Jak už jsem říkala, jde o detektivku, kdy postupně odhalujeme nejrůznější fakta. Je to opravdu pomalý postup, protože se musíme chytat každé maličkosti (tak jak by to bylo ve skutečnosti). Nikomu nespadnou informace do klína. Navíc oceňuji, že nejde o knihu, která by byla nervy drásající, drastická, zaměřená příliš na temnou atmosféru. Ano, sice jde o zločiny, ale já to spíše vnímám z pohledu Beatrice a Florina. Z pohledu pátrání a postupného pídění po pravdě. A tu temnou stránku pachatele, který mimochodem má míň prostoru, až tak nevnímám... Thrillery mám ráda, ale ne vždycky musí být nějak krvavé a nechutné (už jsem na pár takových narazila).
Pro mě je to už čtvrtá přečtená kniha od Ursuly Poznanski. A opět jsem spokojená. Někdo by mohl tvrdit, že je kniha nudná a vleče se, ale mě se právě její styl psaní líbí. Až téměř do konce jsem netušila, kdo je padouch. Nějaké podezření bylo, ale vždycky mě tak dokonale zmátla, že jsem ze svého názoru ustoupila. Takže konec byl překvapením tak napůl.
Trošku mi vadilo zaměření na básně, protože těm já příliš neholduji, už od školy. Když ty řádky čtu, v podstatě ani nevím co čtu. Takže mi pravděpodobně unikaly nějaké významy, ať už důležité nebo ne. To je asi jediná věc, co mě tak trochu překážela.
Jinak jsem opravdu spokojená. Slepí ptáci se mi četli velmi dobře, lehce a beru to jako oddechovou detektivku. Jsem ráda za tu piplavou práci s podrobnostmi a celkový postup příběhu, za milé postavy i za osobní stránku, kterou tam autorka opatrně a po troškách vkládá. Kdybych neměla další povinnosti, asi bych si hned vzala další díl, který na mě čeká. Za mě prostě spokojenost...
Pro mě mnohem, ale mnohem lepší než úvodní díl série (Pět), kterému jsem dala pět hvězdiček. Takže mi nějak přestává stačit bodové rozmezí. Navíc jsem se teď dozvěděla při zpracovávání úkolu o své nejoblíbenější spisovatelce, že v roce 2017 vyšel v němčině dokonce už čtvrtý díl. Opět si nechám nějaké rozmezí, než si přečtu Hlasy, abych nebyla potom bez tohoto příběhu příliš dlouho do vydání překladu dalšího dílu. Sice se německy učím, ale čeština je přece jen krásnější. Doporučuji přečíst, skvělá detektivka!
Protože jsem už četla knížku s podobným tématem, která byla podle mě lépe zpracovaná, tak jsem nebyla tolik nadšená, ale přesto... knížka je skvěle promyšlená, děj se posouvá a není čas na to se nudit.
Pokud chcete nějaký příjemný oddychový thriller, doporučuji. :)
První díl byl dobrý, druhý je skvělý. Kniha je čtivá, chytne vás a nepustí. Bavila mě. Celkově vzato měla vsechno co by měla detektivka mít. Je to spíše pro ženy a oddychová četba. Styl psaní mi trošku nesedl, bylo to docela divný, protože to bylo napsaný stroze.