Příběh, který je zasazen do přelomu 19. a 20. století. Kde se mihne sám Sherlock Holmes. A přestože má přímo titěrnou roli a ukáže se minimálně, ničemu to nevadí. Kniha mě zaujala svojí obálkou, dějem i dobou, kde se odehrává. A jak nakonec v mých očích dopadla?
Hlavní postavou a vypravěčem je nějaký Simeon, o kterém mnoho nevíme. Ten právě sedí ve vězení a čeká na popravu. Těch pár dní, které mu zbývají tráví přemítáním nad minulostí, popisuje své dětství i dospívání, ale i pobyt ve vězení. Doby plné osamění a krutosti. Tyto časové linie se neustále střídají a doplňují tak obraz této postavy. Co ho dostalo na takové místo, co ho formovalo a ovlivnilo. Po neskutečně dlouhé době se mi tak do ruky dostala kniha, kde je hlavním 'hrdinou' padouch. Takže je jasné, že nějaké superhrdiny, lovce spravedlnosti a míru tu hledat nemusíte.
Každá kapitola se četla přímo sama, autor dokázal svým stylem obyčejného a strohého textu zaujmout a přestože kniha není nějak úžasně propracovaná, svůj účel splnila. Po celou dobu jsem byla napnutá, co se stalo v minulosti, proč je ve vězení a k závěru jsem stále čekala jestli uteče, zachrání ho někdo nebo nakonec umře. Až do posledních stran jsem netušila pravdu a byla jsem překvapená. A to je pro mě na takto obyčejnou knihu docela výkon. Pasáže neobsahují žádné příliš zdlouhavé a popisné části, všechno je řečeno přímo a bez okolků. I samotná doba je popisována dost brutálně, chování lidí, jednání s dětmi... což samo o sobě není žádnou novinkou, protože člověk na to narazí ve filmech i knihách, které se této době věnují.
Na to, že jsem knihu pořizovala s tím, že jde o další kousek, kde je alespoň trošku Sherlock Holmes, na to, že jsem neočekávala téměř nic, jsem byla mile překvapena. Do knihy jsem šla tak trochu se strachem, ale nakonec po přečtení první kapitoly jsem do příběhu přímo zapadla a bavilo mě to. Čtivé, jednoduché, dobové, napínavé a mnoho dalšího. Jednohubka na odpoledne, chcete-li, ale nijak špatná. A jak tak zjišťuji, tyto obyčejné a nenáročné knihy mě začínají lákat čím dál víc...
Recenze
Hlavní postavou a vypravěčem je nějaký Simeon, o kterém mnoho nevíme. Ten právě sedí ve vězení a čeká na popravu. Těch pár dní, které mu zbývají tráví přemítáním nad minulostí, popisuje své dětství i dospívání, ale i pobyt ve vězení. Doby plné osamění a krutosti. Tyto časové linie se neustále střídají a doplňují tak obraz této postavy. Co ho dostalo na takové místo, co ho formovalo a ovlivnilo. Po neskutečně dlouhé době se mi tak do ruky dostala kniha, kde je hlavním 'hrdinou' padouch. Takže je jasné, že nějaké superhrdiny, lovce spravedlnosti a míru tu hledat nemusíte.
Každá kapitola se četla přímo sama, autor dokázal svým stylem obyčejného a strohého textu zaujmout a přestože kniha není nějak úžasně propracovaná, svůj účel splnila. Po celou dobu jsem byla napnutá, co se stalo v minulosti, proč je ve vězení a k závěru jsem stále čekala jestli uteče, zachrání ho někdo nebo nakonec umře. Až do posledních stran jsem netušila pravdu a byla jsem překvapená. A to je pro mě na takto obyčejnou knihu docela výkon. Pasáže neobsahují žádné příliš zdlouhavé a popisné části, všechno je řečeno přímo a bez okolků. I samotná doba je popisována dost brutálně, chování lidí, jednání s dětmi... což samo o sobě není žádnou novinkou, protože člověk na to narazí ve filmech i knihách, které se této době věnují.
Na to, že jsem knihu pořizovala s tím, že jde o další kousek, kde je alespoň trošku Sherlock Holmes, na to, že jsem neočekávala téměř nic, jsem byla mile překvapena. Do knihy jsem šla tak trochu se strachem, ale nakonec po přečtení první kapitoly jsem do příběhu přímo zapadla a bavilo mě to. Čtivé, jednoduché, dobové, napínavé a mnoho dalšího. Jednohubka na odpoledne, chcete-li, ale nijak špatná. A jak tak zjišťuji, tyto obyčejné a nenáročné knihy mě začínají lákat čím dál víc...