Elita na mě působila mírně vycpávkovým dojmem. America je ztracená uprostřed milostného trojúhelníku, který mě rozčiloval od první až do poslední strany a nenáviděla jsem ho mnohem víc než v prvním díle. Absolutně jsem nedokázala pochopit Američinu náklonost k Aspenovi, který jí v minulosti tolik ublížil. America se celou dobu chovala hrozně pokrytecky, když vyčítala Maxonovi, že se stýká s ostatními dívkami ze Selekce, a sama se potají scházela s Aspenem. Maxona mi bylo občas dost líto, vzhledem k tomu, jak hrozně se k němu America někdy chovala. Zároveň jsem ale hltala každou jejich společnou scénu a modlila se, aby America konečně dostala rozum a nebránila se svým citům.

Co se mi na Elitě opravdu líbilo bylo to, že jsme se konečně blíže seznámili s ostatními dívkami v Selekci. Bavilo mě sledovat, jak se mezi nimi postupně rozvíjelo přátelství, i když se tomu na začátku bránily.

Na scénu se dostávají také rebelové, jejichž útoků neustále přibývá. Musím přiznat, že nejsem úplně velkým fanouškem téhle dějové linky a myslím, že by autorka udělala lépe, kdyby se držela čistě té romantické části. Chybělo mi tam nějaké obsáhlejší vysvětlení, co jsou vlastně rebelové zač. Přišlo mi, že je autorka jen využívá, aby vnesla do příběhu více akce a nebezpečí, ale neměla to úplně promyšlené.

I navzdory tomu, že jsem byla ohledně Elity hodně kritická, čtení jsem si stejně jako u prvního dílu neskutečně užila. Chvíli jsem přemýšlela, jestli nemám knížce přece jen trochu snížit hodnocení, ale nakonec jsem se rozhodovala na základě pocitů, které ve mně Elita vyvolala, a kterých bylo opět víc než dost. schovat popis