Nad touto knihou jsem přemýšlela už od té doby, co vyšla. Proč jsem si ji nepořídila? Chybělo mi odhodlání. Něco, co by mě přinutilo ji neodložit, když budu mít strach. Když se naskytla možnost ji recenzovat, sáhla jsem po ní právě proto, že jsem věděla, že ji nejen dočtu, ale budu si zaznamenávat každý krok na této strastiplné a emotivní cestě.
Už na přebalu knihy mě přivítal celkem morbidní a vtipný nápis: "Zůstat pohromadě je jejich jediná naděje." Po zamyšlení mi došlo, že je to velmi krutý humor, když vezmu v potaz obsah díla BEZ ŠANCE. Běžný čtenář si toho nevšimne, ale pokud se na černý humor zaměřujete, rozhodně vás tato citace pobaví jako mě a vlastně dokonale navazuje na hrůzný děj. I já byla bez šance, když jsem se pouštěla do čtení... bez šance, že si dokážu udržet odstup a neprožiju to až do poslední části těla.
Před samotným začátkem děje je tzv. úvod s názvem Zákon života, který obsahuje informace týkající se světa uvnitř knihy Bez šance. Už to nasvědčuje, že obsah bude silný a zapůsobí pustošivě jako hurikán na každého, kdo se nad ním byť jen trochu zamyslí a nechá se vést.
Vyprávění je trochu neobvyklé, jelikož autor z pohledu vypravěče sepsal různé pohledy (tři hlavní), které čtenářům od prvních stránek servíruje a tím je může trochu zahltit a dezorientovat. Styl psaní je surový, působí i necitelně, což se mi líbilo, dotváří to atmosféru zvláštním způsobem. Mimo hlavní hrdiny má čtenář možnost poznat i pohledy vedlejších postav. Děj je dynamickým a dobrodružným bojem o život.
Kniha se dělí na části, které mají vlastní název. U každé části je nejvýznamnější citát (jeden či více), který čtenáře nasměruje správným směrem a osloví.
Tři vyvolení, kteří jsou odkázání ke změně - rozpojení. Budou žít dál, ale už ne jako lidé, kterými se narodili.
Connor (16) je problémový chlapec, kterého rodiče posílají na rozpojení. Neměl by to vědět, ale dohledal si doma ty informace a teď se snaží bojovat o přežití...
Od okamžiku, kdy jeho rodiče podepsali ty papíry, byl Connor sám.
Risa (15) je z dětského domova a tak nad jejím životem převzal vládu stát a rozhoduje o tom, zda ji nechá žít nebo ji nechají rozpojit...
"Cožpak nemám žádnou možnost volby?"
Lev (13) je požehnaný - tzv. desátka, tedy desátý syn rodičů, kteří jsou přívrženci určité církve a desáté dítě jako desátek předávají na rozpojení, ať už je jeho potenciál jakýkoliv.
"Myslel jsem si, že jsem připravený. Myslel jsem si, že jsem odhodlaný."
Shodou náhod se tito tři dají dohromady v šíleném ohňostroji uspávacích střel a nemístném jednání policistů i dospělých, kteří se snaží pochytat tři nevinné děti, aby je mohli odvléct na smrt.
Velký dojem na mě udělal způsob, jakým autor vylíčil neochvějnou víru, která má doslova fatální dopad na lidskou mysl a nezaznamenává hodnoty tak, jaké by člověk měl správně mít. Zavání to fundementalismem, ale přeci jen někomu ze svých postav vnuknul autor trochu zdravého rozumu, takže to není až tak ubíjející.
Nemá smysl snažit se tomuto bezbožnému páru vysvětlovat, o co při desátkové oběti jde. Že odevzdat se je největší požehnání.
Pojem "nezleťák" je zcela nový a rekonstruovaný jen pro tento příběh, protože pouze ve světě Neila Shustermana existuje policie, která chytá nezletilé děti, kteří se rozhodly postavit svému osudu a žít.
Policista J. T. Nelson, nezleťákByl by nejraději, kdyby kulky byly opravdové. Byl by nejraději, kdyby mohl tyhle plýtvače životem oddělat úplně, nejenom složit k zemi.
Autor si tedy z hlediska literárního knihu opravdu promyslel a dokonce vymyslel i vlastní pojmy, zákony i lidské chápání, které přijímá jeho svět tak, jak by náš nedokázal. Patří tak mezi unikátní díla, protože ne každý autor dokáže pracovat s novými slovy a uchopit možnost, aby propracoval něco, co musí stvořit z ničeho.
Díky tomu, že styl psaní je surový, nepůsobí kniha tak přehnaně emotivně, ovšem autor do děje vložil silné věci, které tu srdceryvnost podněcují. Soudím, že je to na hraně. Ještě to nepůsobí tak, aby to čtenáře ždímalo, ale přibližuje se k tomu.
Některé části byly účelové - ne každý si toho všimne. Není to tak znatelné, ale občas je to méně uvěřitelné... Jedna část, kterou autor sepsal, byla i na mě opravdu moc. Udělalo se mi z ní zle - skutečně zle.
Nejtěžší pro mě bylo přijmout myšlenku, kterou mi autor naservíroval. Nápad je skvostný a děsivý, ale nepůsobil na mě uvěřitelně už z toho důvodu, že lidé od pradávných let dávali důraz na přežití dětí - jsou naše budoucnost. Máme to zakořeněné hluboko v sobě, v našich genech. Je to naše prvotní intuice. A právě proto, že je nápad v rozporu s lidskou psychologií a jednáním, mi kniha přišla spíše než dystopická přímo utopická a méně uvěřitelná.
Další, co je podle mého problematické, je fakt, že kniha je určena především pro dospívající a ukazuje převážnou část dospělého světa jako nepřemýšlející loutky, které se řídí pouze zákony a na něž vlastně není možné se spoléhat. Jako dospělé se mi moc nelíbilo, jak bezcitně nás autor vystihl - navíc opravdu zvláštní, že žádný mateřský typ nezahájil žádný převrat a nesvrhl vládu, protože tohle bylo až moc velké a nereálné zvěrstvo.
Když se však odvrátím od základů naší společnosti a začnu nad tím přemýšlet jen z hlediska literárního, pak jde o víc než působivý a potenciální nápad na knihu.
"Nikdo neví, jestli jsi netvor nebo hrdina."
Bez šance je román bez soucitu. Překvapuje mě, jak Neil Shusterman dokázal sepsat něco tak surového, krutého a temného. Čtení působí bolest. Pro mě je kniha chladný kalkul, účelový - aby otevíral oči. Aby rozdával rány. Aby. Aby. Těžko říct, co tím autor zamýšlel povědět, protože jeho zpráva v podobě této knihy má neuvěřitelné množství významů.
Zda se mi román líbil? I přes propracovanost, sdělení samotného autora i emoce, které to do mě vlilo se mi dílo nelíbí. Je to asi ta nejodpornější kniha, kterou jsem kdy četla, protože dokáže svým námětem svázat, i když se čtenář brání...
Podle Goodreads má dílo pokračování. Nemusíte se obávat, konec je dá se říct ukončený, ale pokračování znamená změnu.
"Máme právo vybrat si, co bude s naším tělem!"
Komu bych knihu doporučila? Chcete být vyděšení brutalitou a netečností, toužíte se zamyslet o něco víc? Pak je Bez šance skvělou volbou, pokud vám nevadí, že ten svět není postavený přímo tak, aby byl z hlediska psychologie uvěřitelný.
Recenze
Silná kniha, přesto, že je to dystopie, nutí člověka přemýšlet nejen o zmíněné historii.
Opravdu silná, zajímavá kniha. Psána je čtivým jazykem, opravdu mě nadchla.
Tahle kniha je perlou mezi dystopiemi a je obrovská škoda, že není známější a kvůli tomu také už tolik let čekáme na další díl. Doufejme, že však v rámci reedice prvního dílu se dostane do většího podvědomí a my se konečně dočkáme pokračovaní. Za mě má Bez šance 5/5. Je čtivá, skvěle napsaná, příběh je originální, v ničem nepodobný čemukoliv jinému, téma je děsivé a zvrácené současně, ale ne úplně nereálné. No a ta přebálka je naprosto top ! :)
Obálka se dokonale hodí k obsahu knihy, kde to všechno zjistíte. A opět originální svět. Vypukla druhá občanská válka. Ve světě se děje tolik bizardích věcí - těžko uvěřitelných.
Jednoduše vau. Knihu doporučuju, fakt se mi líbila. Super napsaný, skvěle popsaný, dokonale dokonalý.
Do knížky se mi ze začátku moc nechtělo, protože mě nikdy moc Sci-Fi nezaujalo a tak jsem ani neočekávala ,že se tak stane teď.
Knížku mi půjčila kamarádka ,protože jsem jí oznámila ,že si plánuji kupovat Smrtku a ona mi řekla ,že ať se k ní ani nepřibližuji dokud si nepřečtu Bez šance a já jsem jí strašně moc vděčná za to že to udělala.
Musím přiznat ,že tak první třetina knihy mě moc nezaujala a i když se mi líbila myšlenka, zkrátka jsem tomu nemohla přijít na chuť. Netuším co se stalo ,ale knížku jsem si totálně zamilovala a posledních 200 stran jsem přečetla jedním dechem. Všechny postavy mi byly nesmírně sympatické a vše co se v knížce dělo mi přišlo tak živé ,že jsem měla pocit že to vše prožívám s postavami. Konec byl asi mým nejoblíbenějším ,protože to všechno co se tam stalo mě rozbrečelo, dojalo a ani nevím co ještě, zkrátka takový příval emocí jako mi dala tato kniha jsem už velmi dlouho nezažila. Nad knížkou neváhejte ani vteřinu a okamžitě si pro ní utíkejte (a to říká člověk ,který tento žánr opravdu nemá rád - ano až takhle mě tato kniha zbláznila) zaručuji vám ,že se vám kniha bude víc než jen líbit!
Někoho nezvládají rodiče, jiný stojí stát příliš peněz na péči, další se k tomuto údělu již narodil.
Společný však mají i jiný cíl. Cíl přežít.
Cesty tří dětí se nečekaně spojí a společně pokračují životem v ilegalitě, systémem úkrytů až do konečného místa, kde mají možnost ukrýt se až do osmnácti let. Dostanou šanci dožít se věku, kdy už je nikdo rozpojit v zájmu většiny nesmí.
Zájem většiny ovšem není, aby ilegální rozpojenci propadli příliš velkými oky sítě. V zájmu většiny je polapit je a dostát tak konečnému slibu, který byl dán jejich rodinám. Totiž, že jejich nechtěné či nepovedené děti budou skutečně rozpojeny. Přesně dle podepsaných a odevzdaných dokumentů.
Vzpoura není žádoucí.
A tak již zůstává na zmíněné trojici i na všech ostatních rozpojencích, aby dokázali systému i světu, jež jej stvořil, zda jsou skutečně bez šance.
Příběh o světu budoucnosti, který je v zájmu většiny schopen zahubit mladý život, je mrazivý už od svého námětu. I dnes je možné najít mnoho skupin a táborů, které by neváhaly k podobnému kroku přistoupit, aby odstranily nepohodlné a nepřijemné existence. Kniha se přímo opírá o ožehavé téma práva na život a ruce, co jej dává i bere.
Zákony dané systémem jsou slepě plněny bez ohledu na hrůzy schované za ním a moc je v rukou obyčejných lidí. Vždyť jen rodiče mohou dát život, oni přeci mají právo jej vzít. Živitel přece musí mít právo utnout kořen, ze kterého nic kloudného nevyroste.
Ale tak jednoduché to není. A o tom je právě tento mrazivý příběh. O mladé duši. O síle se vzepřít. Najít svou šanci.
Podle mě autor vytvořil naprosto úžasný svět. Měl naprosto originální nápad. Jediné co mě zarazilo bylo to, že je to inspirováno skutečnou událostí, což už se zas až tak nelíbilo (myslím to, že by toho byl vůbec někdy schopný). Postavy podle mě byly vykresleny úžasně. Bohužel mně osobně tam něco chybělo. Trochu víc temna.
Knihu doporučuji.
Už na přebalu knihy mě přivítal celkem morbidní a vtipný nápis: "Zůstat pohromadě je jejich jediná naděje." Po zamyšlení mi došlo, že je to velmi krutý humor, když vezmu v potaz obsah díla BEZ ŠANCE. Běžný čtenář si toho nevšimne, ale pokud se na černý humor zaměřujete, rozhodně vás tato citace pobaví jako mě a vlastně dokonale navazuje na hrůzný děj. I já byla bez šance, když jsem se pouštěla do čtení... bez šance, že si dokážu udržet odstup a neprožiju to až do poslední části těla.
Před samotným začátkem děje je tzv. úvod s názvem Zákon života, který obsahuje informace týkající se světa uvnitř knihy Bez šance. Už to nasvědčuje, že obsah bude silný a zapůsobí pustošivě jako hurikán na každého, kdo se nad ním byť jen trochu zamyslí a nechá se vést.
Vyprávění je trochu neobvyklé, jelikož autor z pohledu vypravěče sepsal různé pohledy (tři hlavní), které čtenářům od prvních stránek servíruje a tím je může trochu zahltit a dezorientovat. Styl psaní je surový, působí i necitelně, což se mi líbilo, dotváří to atmosféru zvláštním způsobem. Mimo hlavní hrdiny má čtenář možnost poznat i pohledy vedlejších postav. Děj je dynamickým a dobrodružným bojem o život.
Kniha se dělí na části, které mají vlastní název. U každé části je nejvýznamnější citát (jeden či více), který čtenáře nasměruje správným směrem a osloví.
Tři vyvolení, kteří jsou odkázání ke změně - rozpojení. Budou žít dál, ale už ne jako lidé, kterými se narodili.
Connor (16) je problémový chlapec, kterého rodiče posílají na rozpojení. Neměl by to vědět, ale dohledal si doma ty informace a teď se snaží bojovat o přežití...
Od okamžiku, kdy jeho rodiče podepsali ty papíry, byl Connor sám.
Risa (15) je z dětského domova a tak nad jejím životem převzal vládu stát a rozhoduje o tom, zda ji nechá žít nebo ji nechají rozpojit...
"Cožpak nemám žádnou možnost volby?"
Lev (13) je požehnaný - tzv. desátka, tedy desátý syn rodičů, kteří jsou přívrženci určité církve a desáté dítě jako desátek předávají na rozpojení, ať už je jeho potenciál jakýkoliv.
"Myslel jsem si, že jsem připravený. Myslel jsem si, že jsem odhodlaný."
Shodou náhod se tito tři dají dohromady v šíleném ohňostroji uspávacích střel a nemístném jednání policistů i dospělých, kteří se snaží pochytat tři nevinné děti, aby je mohli odvléct na smrt.
Velký dojem na mě udělal způsob, jakým autor vylíčil neochvějnou víru, která má doslova fatální dopad na lidskou mysl a nezaznamenává hodnoty tak, jaké by člověk měl správně mít. Zavání to fundementalismem, ale přeci jen někomu ze svých postav vnuknul autor trochu zdravého rozumu, takže to není až tak ubíjející.
Nemá smysl snažit se tomuto bezbožnému páru vysvětlovat, o co při desátkové oběti jde. Že odevzdat se je největší požehnání.
Pojem "nezleťák" je zcela nový a rekonstruovaný jen pro tento příběh, protože pouze ve světě Neila Shustermana existuje policie, která chytá nezletilé děti, kteří se rozhodly postavit svému osudu a žít.
Policista J. T. Nelson, nezleťákByl by nejraději, kdyby kulky byly opravdové. Byl by nejraději, kdyby mohl tyhle plýtvače životem oddělat úplně, nejenom složit k zemi.
Autor si tedy z hlediska literárního knihu opravdu promyslel a dokonce vymyslel i vlastní pojmy, zákony i lidské chápání, které přijímá jeho svět tak, jak by náš nedokázal. Patří tak mezi unikátní díla, protože ne každý autor dokáže pracovat s novými slovy a uchopit možnost, aby propracoval něco, co musí stvořit z ničeho.
Díky tomu, že styl psaní je surový, nepůsobí kniha tak přehnaně emotivně, ovšem autor do děje vložil silné věci, které tu srdceryvnost podněcují. Soudím, že je to na hraně. Ještě to nepůsobí tak, aby to čtenáře ždímalo, ale přibližuje se k tomu.
Některé části byly účelové - ne každý si toho všimne. Není to tak znatelné, ale občas je to méně uvěřitelné... Jedna část, kterou autor sepsal, byla i na mě opravdu moc. Udělalo se mi z ní zle - skutečně zle.
Nejtěžší pro mě bylo přijmout myšlenku, kterou mi autor naservíroval. Nápad je skvostný a děsivý, ale nepůsobil na mě uvěřitelně už z toho důvodu, že lidé od pradávných let dávali důraz na přežití dětí - jsou naše budoucnost. Máme to zakořeněné hluboko v sobě, v našich genech. Je to naše prvotní intuice. A právě proto, že je nápad v rozporu s lidskou psychologií a jednáním, mi kniha přišla spíše než dystopická přímo utopická a méně uvěřitelná.
Další, co je podle mého problematické, je fakt, že kniha je určena především pro dospívající a ukazuje převážnou část dospělého světa jako nepřemýšlející loutky, které se řídí pouze zákony a na něž vlastně není možné se spoléhat. Jako dospělé se mi moc nelíbilo, jak bezcitně nás autor vystihl - navíc opravdu zvláštní, že žádný mateřský typ nezahájil žádný převrat a nesvrhl vládu, protože tohle bylo až moc velké a nereálné zvěrstvo.
Když se však odvrátím od základů naší společnosti a začnu nad tím přemýšlet jen z hlediska literárního, pak jde o víc než působivý a potenciální nápad na knihu.
"Nikdo neví, jestli jsi netvor nebo hrdina."
Bez šance je román bez soucitu. Překvapuje mě, jak Neil Shusterman dokázal sepsat něco tak surového, krutého a temného. Čtení působí bolest. Pro mě je kniha chladný kalkul, účelový - aby otevíral oči. Aby rozdával rány. Aby. Aby. Těžko říct, co tím autor zamýšlel povědět, protože jeho zpráva v podobě této knihy má neuvěřitelné množství významů.
Zda se mi román líbil? I přes propracovanost, sdělení samotného autora i emoce, které to do mě vlilo se mi dílo nelíbí. Je to asi ta nejodpornější kniha, kterou jsem kdy četla, protože dokáže svým námětem svázat, i když se čtenář brání...
Podle Goodreads má dílo pokračování. Nemusíte se obávat, konec je dá se říct ukončený, ale pokračování znamená změnu.
"Máme právo vybrat si, co bude s naším tělem!"
Komu bych knihu doporučila? Chcete být vyděšení brutalitou a netečností, toužíte se zamyslet o něco víc? Pak je Bez šance skvělou volbou, pokud vám nevadí, že ten svět není postavený přímo tak, aby byl z hlediska psychologie uvěřitelný.
* podle mě se jedná o zajímavý námět, který je ale ne docela využitý
* jedna z kapitol však ve mě zanechala stopu už asi navždycky, a to kapitola, kdy jse popsáno tzv. "rozpojení" z pohledu rozpojovaného. To byl okažik, kdy mi mráz běhal po zádech. Bohužel je to jediné místo v knížce, kdy jsem byl fakt napjatý jako struna!
Od knihy jsem moc neočekávala , dostala jsme ji jako dárek a moc mě nelákala. Přišla mi taková ..jak to říct...smyšlená "kravina". Ale to jsme se mýlila. Kniha byla velice originální a čtivá. V knize jsem kromě sci-fi prvků ocenila i romantiku, která knize dodala to správné kouzlo. V knize nechybí ani drama, akce a napětí..
Doporučuji!!!!
Jedna z mála knih, která fakt jde ruku v ruce s anotací, ta byla opravdu přesná.
Po přečtení knihy jsem se musela zamyslet, protože mě k tomu ta kniha nutila. Řeší otázky, které by si měl položit asi každý člověk.
Je taky zajímavá tím, že je vyprávěná z různých úhlů pohledů. Super kniha u které musíte přemýšlet.