Pro tuto knihu jsem se nadchla hned, jakmile jsem zjistila, že se připravuje. Další z mnoha dystopických příběhů, připomínající Hunger Games, Labyrint či Divergenci. Tento žánr mám ráda a tak jsem se rozhodla dát i této novince šanci. Doufala jsem v něco velkého, ale po pravdě, těch společných náznaků tam nebylo málo. Některé podobnosti jsou patrné hned od začátku. Život na Zemi po veliké katastrofě, lidé nežijící v klasické společnosti, ale v nějakých chudobných koloniích, bojující o život. Vedeni vládou, které se nedá věřit.
Hlavní hrdinka Cia může připomínat desítky jiných, je sympatická, milá, ale dokáže být i tvrdá a bránit se. Na rozdíl od jiných postav jejího věku, ale není zatížená pubertálními pocity, nesnaží se nikoho uchvátit, chce jen být užitečná a pomáhat. Vylepšuje kolonii svými mechanickými výrobky. A jako každý správný teenager, se hodně učí, aby se dostala na univerzitu. Konečně postava, která mi od samého začátku nevadí.
Tím, ale pohádka končí. Univerzita se totiž tváří jako místo, kde může člověk studovat a zazářit a získat dovednosti k vylepšení života všech lidí, co na planetě přežili. Ale není to tak jednoduché, protože všem začíná jít o život. Cia proto musí bojovat každý den, aby přestála zkoušky. Jednotlivé testy jsou náročnější a náročnější a odhalují se dost nepříjemné charaktery ostatních. Dá se vůbec někomu věřit? Kam až to všechno povede?
A tak se začne vše zvrtávat a měnit z minuty na minutu. Popravdě, zde u poslední zkoušky, je obrovská podobnost s Hunger Games či jinými knihami, kde jsou účastníci nuceni k věcem, které by normálně nedělali, kdyby nemuseli bojovat, aby přežili. To mě trochu zklamalo, protože v tomhle moc originality autorka nepobrala.
Trochu mi vadily ty strohé a mnohdy krátké věty. Při čtení to působilo dost trhaně. Ale jinak forma byla velice dobrá, psaná tak, že člověk se nemusel nad vším zamýšlet a hledat skrytý význam, vše bylo hezky naservírované. Žádné zdlouhavé popisy na půl stránky. V tomhle ohledu jsem byla spokojená a opravdu mě to bavilo. Knihu jsem přečetla za dva dny, takže nemůžu naříkat, protože kdyby to byla vyloženě hrůza, rozhodně bych se do toho tak nepustila.
Je tedy těžké odpoutat se od předsudků a nějak danou knihu zhodnotit. Kdybych už dříve nečetla Suzanne Collins, určitě bych dala plný počet hvězdiček. Ale takhle je to dost těžké, protože v tom vidím hodně kopírování. Sice chápu, že taková témata mají mnoho společného, takže jen stěží bych v dalších knihách nenašla nic stejného či podobného, ale tak nějak nevím, kam tím autorka směřuje, protože jsem ztrácela logický základ toho, proč je nutné budoucí vůdce vystavovat takovýmto zkouškám. To autorka chtěla prostě napsat další krvavou dystopii?
Po pravdě, asi jsem očekávala mnoho a dostala málo. Nejsem vyloženě zklamaná, ale ani nejuchám blahem. Tím ale nechci nikoho odrazovat, obrázek si musíte už udělat sami. Nakonec jsem se rozmyslela, dám čtyři, ale hodně slabé...
Recenze
Tuto knihu bych dopřála všem, kteří mají rádi dystopie. Jedná se o velice povedenou knihu s mnoha novými nápady, a pokud chcete knihu k něčemu srovnávat – daleko víc než Hladové hry nebo Divergenci mi kniha připomíná Labyrint..
Já mohu říct jediné, pro mě 5*/5 a už teď se těším na další díl, protože zatím jde o pěkně rozjetou sérii...
Jo bylo to super, moc se mi to líbilo, jen jsem furt měla před očima Hunger Games, bylo to dost podobné a toho jsem se právě obávala.
Nicméně námět to je zajímavý a zpracování také. Je to napínavé s ne jedním nečekaným zvratem. Oblíbila jsem si většinu postav i toho, ze kterého se nakonec vyklubal záporák.
Jen někteří z Testovaných dokážou zvládnout Univerzitu výjimečných. Což jsou mladý lidi, kteří dělají to nejlepší pro své městečko.
Prostě vau. Tohle vylo čtení fantasy knihy smíchané s young adult jak vyšité. Pokud ještě váháte, jděte do toho.
Jestli se ti HG líbily určitě neváhej a čti tuto knihu, protože fakt pecka. Nemám slov....
Kniha čtivá, velmi obsáhlá dějová linie, krásný obal.
Hodně lidí to přirovnává k Labyrintu, Hunger Games nebo Divergenci a já se vším souhlasím, Univerzita výjimečných má podobnou atmosféru a spád, nikoliv příběh, ten je velice originálně vymyšlený a zpracovaný, v knižní nebo filmové podobě jsem nic takového dosud neviděla ani nečetla.
Cia se stala v minutě mou oblíbenkyní a určitě jí bude většina čtenářů a čtenářek držet palce, aby Zkoušku dala, jde při ní opravdu o hodně...
Doporučuji :D
Knížku rozhodně doporučuju přečíst, protože si myslím, že je velice těžké najít dobrou dystopii. Je pravda, že se to v určitých částech hodně podobá Hunger games a Divergenci, ale když si odmyslíte tento fakt, bude se Vám kniha líbit.
Doporučuji všem teenagerům a teenagerkám, určitě se bude líbit.
Ale nakonec se mi kniha vším líbila, má to zajímavou atmosféru a asi se pustím do delších dílů ^^
Hlavní hrdinka mi přišla velice zajímavá a sympatická. Nebyla to žádná ufňukaná Naděžda, což velmi oceňuji. Mám v knihách ráda důstojné a hlavně cílevědomé postavy. Cia od začátku věděla, co chce a stála si za tím.
S Tomasem to bylo trochu horší. Nevím proč, ale já mu tu jeho lásku prostě nevěřila, celkově mi ta milostná linka přišla dosti ochuzená. Ano, jsem ráda, že to nebylo přeslazené, že tam nebyl nedej Bože milostný trojúhelník, ale vzájemné city mohly býti více rozpitvané.
Kniha byla napínavá a velice čtivá. První půlka by se dala označit prostým slovem NUDNÁ,ale druhá část ji to na plné čáře vynahradila.Příběh mě nenechal chladnou, navíc ty kapitoly končily strašně napínavě, to jsem měla vždycky chuť pustit se do další, ač mi to situace nedovolovala.
Co mě na knize vyloženě vytáčelo bylo to, jakým způsobem je ta kniha slepovaná? Stránky jsou nahuštěné textem a když je to tento formát knihy, tedy lepený, není možné knihy pořádně otevřít bez toho, aniž byste si zničili hřbet. To mě trochu mrzí.
Divergenci jsem raději ani nečetla. Filmy HG a Divergence byla výborné. Ale tohle je ze všeho N E J L E P Š Í!! ❤💙
Mohu vám říci, že Divergenci jsem i když nečetla ale HG (Hunger Games) ano. A ty mě zklamaly. Jako odpustě, bylo to hrozné.
Jednoho dne se stal ale zázrak - našla jsem, že na festivalu Humbook 2017 bude spisovatelka trilogie Univerzity výjimečných...
No co, zkusím to...
To byla ta neljepší kniha, kterou jsem kdy přečetla! Doporučuji!!
Hlavní hrdinka Cia může připomínat desítky jiných, je sympatická, milá, ale dokáže být i tvrdá a bránit se. Na rozdíl od jiných postav jejího věku, ale není zatížená pubertálními pocity, nesnaží se nikoho uchvátit, chce jen být užitečná a pomáhat. Vylepšuje kolonii svými mechanickými výrobky. A jako každý správný teenager, se hodně učí, aby se dostala na univerzitu. Konečně postava, která mi od samého začátku nevadí.
Tím, ale pohádka končí. Univerzita se totiž tváří jako místo, kde může člověk studovat a zazářit a získat dovednosti k vylepšení života všech lidí, co na planetě přežili. Ale není to tak jednoduché, protože všem začíná jít o život. Cia proto musí bojovat každý den, aby přestála zkoušky. Jednotlivé testy jsou náročnější a náročnější a odhalují se dost nepříjemné charaktery ostatních. Dá se vůbec někomu věřit? Kam až to všechno povede?
A tak se začne vše zvrtávat a měnit z minuty na minutu. Popravdě, zde u poslední zkoušky, je obrovská podobnost s Hunger Games či jinými knihami, kde jsou účastníci nuceni k věcem, které by normálně nedělali, kdyby nemuseli bojovat, aby přežili. To mě trochu zklamalo, protože v tomhle moc originality autorka nepobrala.
Trochu mi vadily ty strohé a mnohdy krátké věty. Při čtení to působilo dost trhaně. Ale jinak forma byla velice dobrá, psaná tak, že člověk se nemusel nad vším zamýšlet a hledat skrytý význam, vše bylo hezky naservírované. Žádné zdlouhavé popisy na půl stránky. V tomhle ohledu jsem byla spokojená a opravdu mě to bavilo. Knihu jsem přečetla za dva dny, takže nemůžu naříkat, protože kdyby to byla vyloženě hrůza, rozhodně bych se do toho tak nepustila.
Je tedy těžké odpoutat se od předsudků a nějak danou knihu zhodnotit. Kdybych už dříve nečetla Suzanne Collins, určitě bych dala plný počet hvězdiček. Ale takhle je to dost těžké, protože v tom vidím hodně kopírování. Sice chápu, že taková témata mají mnoho společného, takže jen stěží bych v dalších knihách nenašla nic stejného či podobného, ale tak nějak nevím, kam tím autorka směřuje, protože jsem ztrácela logický základ toho, proč je nutné budoucí vůdce vystavovat takovýmto zkouškám. To autorka chtěla prostě napsat další krvavou dystopii?
Po pravdě, asi jsem očekávala mnoho a dostala málo. Nejsem vyloženě zklamaná, ale ani nejuchám blahem. Tím ale nechci nikoho odrazovat, obrázek si musíte už udělat sami. Nakonec jsem se rozmyslela, dám čtyři, ale hodně slabé...
Jsem velmi zvědavá, co nabídne druhý díl :-)
Popis testování mě hodně bavil, zvlášť pak to, že nikdy nevíte, komu věřit a kdo vás zradí. Občas to bolelo. Vadilo mi, že Cia vždy dostávala úplnou náhodou přesně ty úkoly, které uměla vyřešit levou zadní, protože přesně tohle se naučila doma. Nesetkala se tam s žádným úkolem, který by jen tak nevyřešila.
Poslední kolo testování v sobě mělo obrovský potenciál. Šlo to napsat tak dobře! A kvůli tomu srážím hvězdy, protože ten potenciál nebyl vůbec dobře využitý.
Jinak mě čtení ale bavilo, jsem ráda, že jsem si knihu nakonec přečetla a určitě toho nelituju. Co mě na knize překvapilo, byla drsnost a určitá brutalita, kterou jsem upřímně neočekávala.
Líbí se mi, že hlavní postava prochází poměrně logickým vývojem.
Nejde o četbu, kterou bych musela číst několikrát ročně, ale přesto se k ní možná někdy vrátím.
Je jednoduchá, čte se dobře. Náročného čtenáře asi příliš nenadchne, ale své obecenstvo má celkem právem.
Univerzita výjimečných je kniha, která mně hodně připomněla sérii Hunger games. Přijde mi, že tyto dvě série si byly až moc podobné. Joelle Charbonneau má talent-vystihla svět oproti Hunger games reálněji a celkově uvěřitelněji , ale neumí podle mě moc dobře vykreslit postavy.
Kniha se mně líbila, ale žádné "WAU!" se nekonalo.