Pamatujete na konec prvního dílu, kdy jsme se po zavření knihy nemohli dočkat pokračování, protože nám byla přislíbena pořádná akce? No, tak na tohle všechno zapomeňte, jelikož druhá kniha začíná několik dní poté. Ale to není jediná věc, která je stejná jako u předchozího dílu (narážím na absenci nějaké větší akce).
21. den je stejně jako Prvních sto psaný z pohledu čtyř hlavních postav, a to: Clarke, Bellamyho, Wellse a Glass. Většina konců kapitol v této knize je ukončena v tom nejlepším a vy budete mít sto chutí přeskočit o pár stránek dopředu, abyste se dozvěděli, co se stane dál. Jenomže tím byste si moc nepomohli, protože byste stejně narazili na zajímavý konec. Sice tentokrát není tak napínavý, jako ten v předchozím díle, ale stejně vás dokáže nalákat na další díl.
Tady už pomalu narážím na fakt, že druhá půlka knihy je lepší. Do té první poloviny jsem se nějak nemohla začíst a když už jsem se k tomu čtení přemluvila, tak to bylo takové nijaké, proto můžu s klidem prohlásit, že se mi první díl líbil mnohem víc.
I tentokrát je knižní příběh velmi odlišný od toho seriálového, a to nejen dějem, ale i postavami a Pozemšťany samotnými, takže pokud jste fanoušky seriálu a chcete se podívat, jak to mohlo být, vrhněte se do tohoto příběhu, i když vás nejspíš bude čekat zklamání.
Clarke se mi zdála taková nijaká na to, že je to jedna z hlavních postav. Vůbec nepůsobí jako silná osobnost, která by měla vést ostatní, navíc ani za moc nestojí jako doktorka.
Ani z Bellamyho jsem tentokrát nebyla tak nadšená. Sice je to stále moje nejoblíbenější postava, ale tentokrát mu něco chybělo. Prostě už to nebyl ten Bellamy, kterého zbožňuji.
U Wellse mi přišlo trošku divné, že celou dobu si vzdychá po Clarke a hned jak se objeví nová holka, na Clarke zapomene a hned se zamiluje do té nové.
Příběh Glass je nejzajímavější tím, že se tato postava v seriálu nevyskytuje, takže je to stále něco nového a v tomhle díle jsem ji měla ze všech postav nejradši. Nejspíš to bylo tím, že se snažila všechny zachránit a musela překonat to, čeho se velmi bála.
Tento díl mi byl trošku více sympatičtější, protože v něm půjde o sestru jedné z pasažérek lodi, a tak se do toho dokážu správně vžít.
Přišlo mi, že v tomto díle atmosféra mezi jejich pasažéry více houstla a ne vždycky v sobě postavy dokázaly potlačit hněv.
To, co udělal Bellamy a Wells pro Clarke na mou osobu udělalo nebývalý dojem.
Kniha se mi líbila, byla jsem napnutá, jak celá série nakonec dopadne. Jsem z toho konce opravdu šťastná. Myslím, že lépe už ani dopadnout nemohla.
Je to tak, tyhle knihy vás buď odradí a nedostanete se ani k druhému dílu, nebo vás alespoň ve chvíli kdy je čtete uchvátí a to se stalo i mně :)
21. den je stejně jako Prvních sto psaný z pohledu čtyř hlavních postav, a to: Clarke, Bellamyho, Wellse a Glass. Většina konců kapitol v této knize je ukončena v tom nejlepším a vy budete mít sto chutí přeskočit o pár stránek dopředu, abyste se dozvěděli, co se stane dál. Jenomže tím byste si moc nepomohli, protože byste stejně narazili na zajímavý konec. Sice tentokrát není tak napínavý, jako ten v předchozím díle, ale stejně vás dokáže nalákat na další díl.
Tady už pomalu narážím na fakt, že druhá půlka knihy je lepší. Do té první poloviny jsem se nějak nemohla začíst a když už jsem se k tomu čtení přemluvila, tak to bylo takové nijaké, proto můžu s klidem prohlásit, že se mi první díl líbil mnohem víc.
I tentokrát je knižní příběh velmi odlišný od toho seriálového, a to nejen dějem, ale i postavami a Pozemšťany samotnými, takže pokud jste fanoušky seriálu a chcete se podívat, jak to mohlo být, vrhněte se do tohoto příběhu, i když vás nejspíš bude čekat zklamání.
Clarke se mi zdála taková nijaká na to, že je to jedna z hlavních postav. Vůbec nepůsobí jako silná osobnost, která by měla vést ostatní, navíc ani za moc nestojí jako doktorka.
Ani z Bellamyho jsem tentokrát nebyla tak nadšená. Sice je to stále moje nejoblíbenější postava, ale tentokrát mu něco chybělo. Prostě už to nebyl ten Bellamy, kterého zbožňuji.
U Wellse mi přišlo trošku divné, že celou dobu si vzdychá po Clarke a hned jak se objeví nová holka, na Clarke zapomene a hned se zamiluje do té nové.
Příběh Glass je nejzajímavější tím, že se tato postava v seriálu nevyskytuje, takže je to stále něco nového a v tomhle díle jsem ji měla ze všech postav nejradši. Nejspíš to bylo tím, že se snažila všechny zachránit a musela překonat to, čeho se velmi bála.