Rozsáhlý, vlivný a kontroverzní román Ayn Randové vyšel poprvé v roce 1957 a dodneška je její nejproslulejší a nejprodávanější knihou. Randová se věnovala především filosofii, vypracovala vlastní směr zvaný objektivismus. K němu patří etický egoismus či racionální sledování vlastního zájmu. Ve...
číst celé
Rozsáhlý, vlivný a kontroverzní román Ayn Randové vyšel poprvé v roce 1957 a dodneška je její nejproslulejší a nejprodávanější knihou. Randová se věnovala především filosofii, vypracovala vlastní směr zvaný objektivismus. K němu patří etický egoismus či racionální sledování vlastního zájmu. Ve svém románu využívá postupů science-fiction, detektivky i milostné romance. Děj tohoto díla je zasazen do dystopické budoucnosti Spojených států, v které se prosazují socialistické tendence, regulace a daně. Ústřední premisu knihy metaforicky vyjadřuje název: co se stane, když se Atlas, který na svých ramenou nese svět, rozhněvá a svět z ramen shodí? Co se stane, když tvůrčí mozky - vůdčí byznysmeni, vědci, vynálezci, umělci... -, kteří udržují svět v chodu, začnou stávkovat? Tento motiv demonstruje, že když se zničí lidské usilování o vlastní zisk a prospěch, povede to ke zhroucení celé společnosti.
Ayn Randová (1905-1982) se narodila jako Alisa Zinovjevna Rosenbaumová v Rusku. Studovala v Petrohradě, jejím oborem byla historie. V SSSR jí vyšla i její první kniha, biografie slavné herečky polského původu jménem Pola Negri. V roce 1926 přesídlila do USA. V roce 1931 získala díky sňatku s hollywoodským hercem americké občanství, ve 40. letech se začala politicky angažovat. Roku 1943 vydala knihu The Fountainhead, ve které románové i romantické prvky mísí s politicko-filozofickým poselstvím. Kniha jí přinesla celosvětový úspěch a množství oddaných příznivců, v roce 1949 vznikl film z Garym Cooperem v hlavní roli. Za její opus magnum se považuje Atlas Shrugged z roku 1957. Vliv této knihy daleko přesáhl hranice literatury.
schovat popis
Recenze
Jsem poměrně pravicově smýšlející osoba, ale co je moc, to je moc, jakékoli dogma je podle mě prostě špatně. Kniha mi nějak připomněla dětství, kdy jsme jako pionýři vystupovali na komunistických schůzích. Jen je to naopak. Hodní kapitalisté jsou tady terorizováni zlými socialisty. Výsledkem je ale jen druhý extrém, který je nakonec stejně nesmyslný.
Popis toho, kam vede filozofie „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“ (do pekel průměrnosti), jsem četla v nějaké psychologické knížce, jen si nevzpomínám, kde. A tam to bylo pěkně popsané a bez zbytečného patosu, kterému se zde autorka oddává mírou vrchovatou.
Někdo říkal, že komunita v údolí připomíná Neználka, a s tím musím souhlasit.
Kniha mi připadá celkem naivní a sluníčkovostí si nezadá s Celestýnským proroctvím nebo podobnou ezo-literaturou.
Spoustu věcí bych autorce odpustila, protože v době vydání knihy to musela být poměrně nečekaná věc.
Co jsem ale neskousla, a vážně nepřečetla celé, byl projev Johna Galta. To už bych si asi raději přečetla komunistický manifest.
Celkově - první půlka mě ještě bavila, ale druhá mě dočista otrávila. Takže za mě 50%.