Košík
zboží
(prázdné)
Ako sa žije vo svete kde nie sú papierové knihy? Sorokin opäť predkladá hrozivý obraz neďalekej budúcnosti. Po celosvetovej vojne je všetko inak. Knihy už sa nevydávajú a netlačia, existujú len v múzeách. A medzi bohatými snobmi sa rozšíri nová móda - grilovacie párty, kde sa mäso pripravuje na...
číst celé
Ako sa žije vo svete kde nie sú papierové knihy? Sorokin opäť predkladá hrozivý obraz neďalekej budúcnosti. Po celosvetovej vojne je všetko inak. Knihy už sa nevydávajú a netlačia, existujú len v múzeách. A medzi bohatými snobmi sa rozšíri nová móda - grilovacie párty, kde sa mäso pripravuje na týchto zvyškoch papierových kníh. Nájde sa však skupina ľudí, sídliaca v jaskyniach hory Manaraga, ktorá sa zábavu smotánky pokúsi zaviesť aj do fastfoodov... Román predstavuje Sorokinov nečakaný smer úvah o vzťahu ľudstva k tlačenému slovu. Aký bude osud papierovej knihy vo svete múdrych bĺch a hologramov – po Novom stredoveku a Druhej islamskej revolúcii? Manaraga sa dá čítať ako epitaf literatúre v papierovej forme – aj ako oslava večného života.
schovat popis
- Nakladatel: Artforum
- Kód:
- Rok vydání: 2017
- Jazyk: Slovenština
- Vazba: Firma
- Počet stran: 176
- Šířka balení: 14.3 cm
- Výška balení: 21.3 cm
- Hloubka balení: 2 cm
- Váha balení: 368 g
Recenze
Dlouho jsem na tohodle maníka pomýšlel, páč většina mých anarchisticko-levičáckých, nevyholený podpaží Noah Chomsky a Slavoj Žižek for president známých ho měla ráda a četla. Co naplat, dopadlo to špatně.
Manaraga je knížka, která stojí a padá na ústředním džouku, tedy že knížky se už nečtou, ale pálej a na nich se grilujou pokrmy pro bohatý tlustoprdy. No tak to tedy muhehe. Imbecilita tohoto nápadu mě již od začátku trochu iritovala, ale řekl jsem si Pali, buď otevřenej. Před lety jsi taky neměl rád špenát a teď jste kámoši. No dobře. Hlavní hrdina nám tedy vysvětlí všechny ty brutální vtípky, co nejlíp hoří na čem a jak se vepřový dělá na švejkovi a kuřecí na Steinbeckovi, no hahaha. Nápad očividně na stránku a půl nějaký funky povídky ovšem Sorokin natahuje na celou knihu a to tím, že to všechno opakuje až do zblbnutí. Hrdina někam jede, někomu upeče nějaký žrádlo, mezitím nám řekne padesát příkladů co na čem nejlíp hoří a pak jede zase někam jinam dělat to samý. Někdy dvacet stran před koncem si Sorokin uvědomil, že by to takhle vlastně mohl psát 300 let, tak se rozhodl tam narvat konec, kterej byl asi tak mentální jako celá kniha. Takhle vyčerpanej jsem se necítil od pondělí, kdy jsme s ženou dělali sex asi šest minut. Díky a naschledanou.