Lidstvo už definitivně zničilo Zemi. Ta se stává neobyvatelnou a tak se vydávají na vesmírných lodích založit novou kolonii. Ale co se stane, když ani tak nedokážou potlačit své povahy? Ani zničení vlastní planety je nedonutilo se zamyslet na svým jednáním? Asi tak by se tato kniha dala zjednodušeně popsat.
Nejdřív jsem šla do knihy s velkými obavami. Docela jsem měla strach, co mě čeká a jak se mi to bude líbit. Po prvních rozpacích jsem knihu chytla a začala číst. Začátek byl velice dobrý, čtivý a ihned jsem se nadchla. Moc se mi to líbilo, bavilo mě čtení a knihu se mi nechtělo jen tak odkládat. Viděla jsem mnoho potenciálu a mnoho scénářů, které by se zde mohly odehrát.
Střed knihy už vypráví dění po určité situaci, která nastala, rozděluje se na dva pohledy na dvou místech. Nečekejte ale střídání co kapitolu. Jeden pohled si zabere klidně i třetinu knihy. Atmosféra byla vynikající, včetně toho, jak posádka musela nastalou situaci řešit. Vesmír všude okolo a žádná pomoc. Ale v tomto momentě se začalo všechno odvíjet naprosto jiným směrem, nečekaným a tak nějak se vytrácela i moje ochota číst dál. Čekala jsem totiž něco jiného, přesto jsem pokračovala a nebojte se, čtení šlo stále hladce a dobře, přestože se mi nelíbila spisovatelčina idea.
Co mě nejvíc zklamalo, byl konec a jeho vývoj. To, co v závěru vzniklo mě nenadchlo už vůbec, naopak mě to odradilo od toho, abych si ihned vzala druhý díl. Spíš se pustím do nějaké jiné knihy a k tomuto se časem vrátím. Kniha jako taková měla tak slibný začátek, čekala jsem něco epického, skvělou sci-fi z vesmíru, ale popravdě, už jsem četla mnohem lepší. Postavy byly průměrné, nastalé momenty řešily vcelku rychle a mnoho překážek před sebou taky neměly. Napětí se nějak po prvních stranách vytratilo a vystřídala ji naprostá rezignace. A vzhledem k tomu, že děj měl obsáhnout asi půlroční mizérie, mi to přišlo dost chabé.
Takže pokud hledáte průměrnou sci-fi na jedno odpoledne, u které budete chtít spíše relaxovat než nad ní extra přemýšlet, tohle je pro vás vhodná kniha. Sice tu píšu spoustu negativ, přesto sérii neodsoudím a určitě ji dočtu. Jen to není kniha, která by se mohla hřát na výslunní...
Recenze
Nejdřív jsem šla do knihy s velkými obavami. Docela jsem měla strach, co mě čeká a jak se mi to bude líbit. Po prvních rozpacích jsem knihu chytla a začala číst. Začátek byl velice dobrý, čtivý a ihned jsem se nadchla. Moc se mi to líbilo, bavilo mě čtení a knihu se mi nechtělo jen tak odkládat. Viděla jsem mnoho potenciálu a mnoho scénářů, které by se zde mohly odehrát.
Střed knihy už vypráví dění po určité situaci, která nastala, rozděluje se na dva pohledy na dvou místech. Nečekejte ale střídání co kapitolu. Jeden pohled si zabere klidně i třetinu knihy. Atmosféra byla vynikající, včetně toho, jak posádka musela nastalou situaci řešit. Vesmír všude okolo a žádná pomoc. Ale v tomto momentě se začalo všechno odvíjet naprosto jiným směrem, nečekaným a tak nějak se vytrácela i moje ochota číst dál. Čekala jsem totiž něco jiného, přesto jsem pokračovala a nebojte se, čtení šlo stále hladce a dobře, přestože se mi nelíbila spisovatelčina idea.
Co mě nejvíc zklamalo, byl konec a jeho vývoj. To, co v závěru vzniklo mě nenadchlo už vůbec, naopak mě to odradilo od toho, abych si ihned vzala druhý díl. Spíš se pustím do nějaké jiné knihy a k tomuto se časem vrátím. Kniha jako taková měla tak slibný začátek, čekala jsem něco epického, skvělou sci-fi z vesmíru, ale popravdě, už jsem četla mnohem lepší. Postavy byly průměrné, nastalé momenty řešily vcelku rychle a mnoho překážek před sebou taky neměly. Napětí se nějak po prvních stranách vytratilo a vystřídala ji naprostá rezignace. A vzhledem k tomu, že děj měl obsáhnout asi půlroční mizérie, mi to přišlo dost chabé.
Takže pokud hledáte průměrnou sci-fi na jedno odpoledne, u které budete chtít spíše relaxovat než nad ní extra přemýšlet, tohle je pro vás vhodná kniha. Sice tu píšu spoustu negativ, přesto sérii neodsoudím a určitě ji dočtu. Jen to není kniha, která by se mohla hřát na výslunní...