Osobnost Dr. Edvarda Beneše bývá zpravidla označována přinejmenším za spornou. Tato kniha však z takového klišé zřetelně vybočuje kromě jiného náhradou tohoto odsudku za doklad faktu, že sporný nebyl Beneš sám o sobě, nýbrž jeho politické cíle, jichž navíc zdaleka ne všech dosáhl. Líčí totiž...
číst celé
Osobnost Dr. Edvarda Beneše bývá zpravidla označována přinejmenším za spornou. Tato kniha však z takového klišé zřetelně vybočuje kromě jiného náhradou tohoto odsudku za doklad faktu, že sporný nebyl Beneš sám o sobě, nýbrž jeho politické cíle, jichž navíc zdaleka ne všech dosáhl. Líčí totiž tohoto muže jako státníka přímo předurčeného k smutně souvislé řadě chyb, jichž se dopustil s obvykle osudovými důsledky především díky několika málo vlastním přesně pojmenovaným skutečně výrazným osobnostním rysům. Vypráví tedy o tom, jak se zpravidla vždy tyto jeho neblahé vlohy s tak fatálním efektem projevovaly v letech před i za světové války 1914-1918, v rámci celé řady Benešových pochybení v časech první republiky a zejména kolem roku 1938. Také ale v britském exilu, aby pak konečně vyvrcholily jeho podobně trudnou praxí v letech 1945-1947 a především ve Vítězném únoru.
Vše řečené se přitom děje přístupnou beletristickou formou, ve srozumitelném chronologickém řazení tézí, faktů i líčení souvisejících historických událostí. Navíc doplněno pro čtenářovu potřebu až nevšedně širokým rejstříkem ilustrací, dobových dokumentů, srovnávacích tabulek i map, také však galerií podrobnějších portrétů většiny přímo zúčastněných významných osobností.
schovat popis
Recenze
Roku 1880, čtyři roky před Benešovým narozením po mnoha letech škemrání konečně úřady milostivě začali čechům na jejich podněty odpovídat česky.
Roku 1884 když se Beneš narodil historický český stát ( abychom se tu nehandrkovali co to je tak konkrétně Království české a markrabství moravské) sice formálně stále existoval, byl však degradován na úroveň pouhých koruních zemí se silně omezenou možností výkonu státních práv, téměř trvale zmítaný národnostními spory. V jeho čele opět pouze formálně stál český král potažmo na moravě moravský markrabě a jakousi rádoby legislativu vytvářely zemské sněmy ovšem opět v silně omezeném měřítku do kterých navíc mohl volit pouze ten kdo dané koruní zemi náležitě zaplatil na daních.
Roku 1897 , třináct let po Benešově narození se pro silné spory čechů a němců poroučela Badeniho předlitavská vláda
Roku 1948, na konci Benešova života měli češi suverénní národní stát v jehož čele stála suverénní vláda ,plnohodnotnou legislativu vytvářelo národní shromáždění do kterého mohli volit všichni ,o hranicích tohoto státu nikdo nediskutoval a na dřívější národnostní spory si už nikdo ani nevzpomněl.
Roku 1993 první legitimně zvolený demokratický parlament české republiky převzal Benešovy dekrety jako nedílnou součást českého ústavního pořádku, mezi nimi i ty konkrétní dekrety , které autor knihy mylně považuje za Benešovu osobní mstu na nebohé německé menšině. V této politice pak pokračovaly všechny další legitimně zvolené demokratické parlamenty a vlády až dosud. Buď pociťovaly bytostnou potřebu se také pomstít a nebo jim na rozdíl od autora prostě došlo , že bez němců se tu zkrátka žije líp a případný návrat německé menšiny do české kotliny by byla největší hloupost jakou bysme mohli udělat. .
A co z toho plyne ? Buďme vděční za všechno co pro nás páni prezidenti Beneš a Masaryk a jejich spolupracovníci vykonali. Děkujeme