Recenze Cesta do nebe

Tady nahoře na pódiu mi patří celý svět. Když moje kapela hrábne do strun a já začnu zpívat, v jednotlivých tónech vás donutím tančit, smát se nebo plakat. Budete cítit to, co já. Můj život je poklidný a téměř bez jediného mráčku, dokud ho nespatřím. Chladný, nepřístupný, opředený něčím tajemným, co mi nedá spát a proti kouzlu mých tónů je naprosto imunní. Jeho přítomnost mě dráždí a on? Zapomněl si všimnout, že vůbec existuju. Jenže pak nás osud smete na jednu společnou cestu a my do sebe okamžitě narazíme ostrými rohy. Dokážeme někdy najít společnou řeč? Dokážeme vedle sebe vůbec existovat? A co když láska vždycky není tím nejsilnějším, co můžeme cítit?