Dílo pod titulem Homines Scientiarum. Třicet příběhů české vědy a filosofie přináší v pěti svazcích a na přiložených pěti DVD nosičích soubor třiceti portrétů různorodých osobností české vědy a vzdělanosti ve 20. století. Jedná se o výsledek tříletého projektu, na němž spolupracovaly Ústav pro soudobé dějiny AV ČR (Kabinet dějin vědy) a Filozofická fakulta Univerzity Pardubice.

Netradiční představení tvůrčího života vědců kombinací audiovizuálního dokumentu a obsáhlejšího rozhovoru podává bohatý obraz českých intelektuálních dějin uplynulého století. Přestože přináší také nové poznatky a dosud neznámé pohledy, má zároveň obecně přístupnou podobu. Autoři zvolili promyšlený výběr oborů a zaměření osobností, od filosofů po zástupce věd o živé i neživé přírodě, vědecky aktivních v různých dobách, doma i v zahraničí. Značný podíl zde mají osobnosti, které studovaly v 50. letech, profesní dráhu zahájily v 60. letech a aktivně se podílely na proměnách českého akademického prostředí v době následující, včetně četných svědectví o zkušenostech věznění, zapovězení, exilu a dalších společenských a ideologických překážek, se kterými se tato generace vyrovnávala. Z velké části se publikace týká dějin Akademie věd ČR v širších souvislostech moderní české vědy a kromě jiného přináší portréty tří jejích někdejších předsedů. Výsledný obraz tak představuje pestrou směs osudů, které ovšem spojuje odkaz na píli a ochotu věnovat svému oboru nejlepší síly, aniž by se ovšem vytrácel i příběh jiného než vědeckého života. Publikace také připomíná některá ne zcela běžná témata nebo postavy dosud poněkud opomíjené. Jednotícím společným poutem je ale nesamozřejmost, smysl a obrana vzdělanosti v moderní společnosti, což je dnes obzvlášť aktuální.

Každý svazek zahrnuje šest oborově či tematicky spřízněných kapitol. První svazek otevírá myšlenkový svět současných osobností humanitních a společenských věd (Stanislav Sousedík, František Šmahel, Karel Hrubý, Filip Karfík, Erazim Kohák, Jan Klápště); různorodé generační zastoupení i odborné orientace se promítají v retrospektivních průhledech do vlastní tvorby i sdělovaných životních zkušeností.
Druhý svazek naproti tomu představuje již nežijící badatele ve vědách o člověku a společenských disciplín (Aleš Hrdlička, Emanuel Rádl, Karel Engliš, Zdeněk Horský, Jan Patočka, Jiří Němec), jejichž odkaz je zprostředkován v rozhovorech s osobnostmi, které jsou s nimi spjati osobně nebo obsahem svého bádání, např. ekonomem Lubomírem Mlčochem, teologem Janem Šimsou, astrofyzikem Jiřím Grygarem, sorbonnským filosofem Renaudem Barbarasem a dalšími. Portréty takto ukazují část jejich živého odkazu.
Třetí svazek se soustřeďuje na přírodovědce z oblasti chemie a fyzikální chemie, velmi význačné v české vědě i ve světovém kontextu, a to opět v generačním sledu od historicky zakladatelských postav po jejich soudobé následovníky (Bohuslav Brauner, Otto Wichterle, Rudolf Zahradník, Josef Michl, Jaroslav Heyrovský ve výpovědi jeho syna Michaela, Zdeněk Herman).
Čtvrtý svazek přesunuje pozornost k oborům biologickým a medicínským; přináší portréty imunologa Milana Haška (ve výpovědi jeho význačného žáka Juraje Iványiho), epidemiologa Karla Rašky st. a jeho neméně významného syna Karla Rašky ml., virologa Jana Svobody, mikrobioložky Heleny Kopecké, fyzioložky Heleny Illnerové a biochemičky Evy Zažímalové. Kromě jiného tento svazek vyzdvihuje také roli žen ve vědě.
Pátý svazek uzavírá portréty vědců s dalšími přesahy, jako je technika, matematika či experimentální fyzika, nebo problematikou vědeckých aplikací a veřejné angažovanosti (Emil Kolben, Georg Pick, Bohumil Němec, Jan Krekule, Josef Koutecký, Stanislav Vepřek); přehlédnout zde nelze další významný prvek, jímž je role německojazyčné vědy v českých zemích minulého století.