Košík
zboží
(prázdné)
Obrazy z dějin národa českého
254
Kč
DMOC 299 Kč
Obrazy z dějin národa českého jsou nedokončenou rozsáhlou literární freskou, v níž se Vladislav Vančura snažil povzbudit národní sebevědomí v těžkých dobách. Na stylizovaných příbězích slavných českých osobností autor ukazuje, jak se historie neustále mění a i po té nejčernější noci vždy ráno...
číst celé
Nakupte společně
- Mohlo by Vás také zaujmout
- Další knihy autora
- Další zboží nakladatele
- Naposledy prohlédnuté
Podobní autoři
Štítky knihy
Návrh štítků k produktu
Navrhněte maximálně 5 klíčových slov (štítků) k tomuto produktu.
Za každý přidaný štítek musíte poté 5x ohodnotit štítky ostatních.
Nezapomeňte navrhnuté štítky uložit stisknutím tlačítka „Uložit přidané štítky“.
K této knize jste navrhli štítky:
Hodnocení štítků
V tuto chvíli není co ohodnotit.
Klikněte na štítek, který se více hodí k produktu.
![]()
Nyní následuje 5x hodnocení štítků ostatních.
Proč nakupovat u nás?
-
Největší skladové zásoby sortiment všeho druhu -
Levná doprava doslova za pár kaček -
Spokojení zákazníci známka kvality -
Vyzvednutí kdekoliv místo vybíráte vy -
Skvělá zákaznická podpora neváhejte zavolat
Hodnocení
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Mikuláška
Drahomíra jednou pozvala Ludmilu k sobě na ples. Ludmila si připravila pečlivý plán a chtěla Drahomíru zavraždit. Drahomíra se však včas dověděla o chystané vraždě a sama se postarala o smrt Ludmily. Začala volně vést nové války a lid se k ní nakonec přiklonil. Drahomíra měla dva syny. Václava a Boleslava. Václav byl starší a proto byl i jejím nástupcem. Nesouhlasil s válkami a byl zastáncem míru. Jednou dospěl k závěru, že bez míru se nedá žít a proto zahájil tažení proti své matce.
Pavlík
Vančura ukazuje život Slovanů a jejich zvyky na území mezi Vislou a Dněprem. Jeden kmen pod vedením stařeny putoval krajem. Stařena rozhodovala o všem. Když se narodilo dítě a nebylo pro ně jídla, bylo utraceno. Kmen trpěl hlady, ale věřil, že jej stařena zavede na úrodná místa. Jednou došli lidé pod vrcholek, na kterém rostl starý strom, do kterého chodila medvědice na med. Stařena se vypravila k tomuto stromu a jeden rybář ji sledoval. Medvědice stařenu zabila a rybář o tom vyprávěl v kmeni. Kmen se rozdělil na dvě poloviny. Jedna část se dala vést stařeninou sestrou a později zahynula. Druhá část vedená rybářem dosáhla úspěchů a žila šťastně.
RosTa
Jsem Vančurův fanoušek, ale tohle mě úplně nedostalo. Trochu moc o ničem. Nevím, v čem se to liší od jiných historických próz, ten jazyk ani vyprávěcí situace mě tentokrát zas tak nedostali. Jazyk okouzloval v Rozmarném létu tím, jak se tam nehodil. V Markétě Lazarové zase ten moderní vypravěč ve starém příběhu, kam už jazyk samotný pasoval. Ale sem pasuje jazyk a vypravěč chybí. Jediné překvapení se konalo v několika větách, které evidentně Vláčil použil do svého filmu Markéta Lazarová. Nebo postava mnicha Bernarda, kterou ve filmu ztvárnil Menšík a o které jsem si až doteď myslel, že si jí vymyslel Vláčil. A on jí jen „ukradl“ odsud.
LeDo
Ano, přiznávám, tuhle knížku nemám ráda. Nelíbila se mi kdysi a nepřišla jsem jí na chuť ani teď. Je určitě cenná tím, že čtenáře seznamuje velmi komplexně s českými dějinami, a to jinak než klasické kroniky, ale tentokrát mi autorův zvláštní literární styl nevyhovoval, ač právě k dějinám se jeho historické pojetí jazyka vlastně hodí víc než k jiným jeho dílům. Docela se mi ale líbila část o Kosmovi, ta byla sympaticky pojatá.
Matěj
Opět povinná četba, kterou jsem si raději ani nenapsal na svůj kánon. Nevím, mě Vančura moc neoslovil. Jeho jazykové kreace mi přijdou nepřirozené. Takový Čapek se s jazykem mazlí, kdežto Vančura (přijde mi) se jím snaží ohromit. A to mi moc nesedí. Děj nechme stranou, ten ostatně není důvodem, proč se doporučuje to přelouskat, a mě osobně přijde fádní a bez přirozeného humoru. Vančuru prostě číst nemůžu.
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
