Baladický příběh odehrávající se v dávné drsné minulosti, známý i z působivého filmového zpracování Františka Vláčila. Markéta Lazarová není historickým románem, ale příběhem vášně – nejen milenecké, ale i lidské krutosti a zuřivosti. Vančura mistrně zobrazil věčný svár protikladů v životě lidí,...
číst celé
Baladický příběh odehrávající se v dávné drsné minulosti, známý i z působivého filmového zpracování Františka Vláčila. Markéta Lazarová není historickým románem, ale příběhem vášně – nejen milenecké, ale i lidské krutosti a zuřivosti. Vančura mistrně zobrazil věčný svár protikladů v životě lidí, věčnou rozpolcenost lidských tužeb. Není to kompoziční či jazyková hříčka, ale živoucí obraz Vančurova vidění středověku, kdy cítíte pach krve a dým spálenišť, slyšíte krákat krkavce, jak hladoví krouží nad bojištěm. Je to živoucí obraz světa lidí, v němž se i hrdlořez obrací k bohu; a vy mu to věříte a žasnete, jak se v tomtéž člověku může spojovat ukrutnost loupežníka a rytířská ctnost.
schovat popis
Recenze
Děj se odehrává v turnovských a boleslavských lesích, částečně v Mladé Boleslavi. Na hradě Roháčku žil loupeživý rytíř Kozlík se svojí ženou a sedmnácti dětmi. Nastaly pro něho zlé časy, neboť král vyhlásil válku všem, kdo ohrožovali bezpečnost obchodních cest. Kozlík vyslal svého syna Mikoláše s žádostí o pomoc k sousedovi, drobnému zlodějíčku Lazarovi, kterým však dříve pohrdal. Lazar jeho spojenectví odmítl, Mikoláš byl jeho lidmi napaden a zraněn.
O knize MARKÉTA LAZAROVÁ jsem už dlouhou dobu uvažoval. Nebyl jsem si jistý, jestli mne kniha osloví, poněvadž se jedná o historický román, který je zasazený do středověku. Historické romány nejsou mým šálkem čaje a ještě jsem přitom věděl, jakým způsobem autor píše, ale přesto jsem se pustil do čtení. Jedná se o baladický příběh (BALADA V PRÓZE) plný lásky mezi Markétou a Mikolášem, kteří pocházejí z rozdílných rodů. V knize se vyskytuje také jiný příběh lásky mezi mladými lidmi. V průběhu čtení jsem si říkal, že knihu patrně budu hodnotit průměrně jako většinu Vančurových knih, ale od určitého momentu, zejména když se román blížil k závěru, jsem hodnocení zvýšil na 80 %. Kniha se nečte úplně jednoduše, což je pro autorovy knihy typické, ale z druhého hlediska obdivuji, jak dokáže pracovat s jazykem a se stavbou věty. To je určitě autorovo pozitivum a myslím si, že pro učitele literatury je to pastva pro oči. Příběhem nás provází vypravěč, který se čas od času obrací se svými myšlenkami také na čtenáře.
Jazyk mi nepřišel nijak krkolomný, překvapivě byl docela čtivý, pokud vás kniha naprosto nenudila, dalo se jí rychle projít. Ale sem tam jsem četla některé pasáže třebas i 5x a doteď nevím, co tím básník myslel.
Občasně se ale objevovaly krásné slovní obraty např:
"Jako piják, jemuž zprvopočátku nechutná víno, a jako hráč, jenž šetří svých sil na hru příliš dlouhou, jako býček, jemuž se nechce a jenž se zdráhá, jako káně, jež létá, aniž hnulo železnou perutí, jako divák poodstrkující toho, kdo zaclání, jako učitel kárající žáka, nic hůře a nikoliv násilně dotkl se loupežník strážce brány svým mečem."
Na druhou stranu občas přijdou slova jako: "Rozptylme jednou provždy pochybnosti o její nevině. Je to děvka Mikolášova..."
A takto poeticky mluví autor o bitvách a takto drsně o lásce vesměs celou knihu.
Zážitek to není úplně nejhorší, ale znovu už číst nebudu.