O knize jsem se dozvěděla v televizním pořadu o českých emigrantech ve Vencouveru . Ihned jsem si ji zde v "Megaknihách " koupila a nelituji. Přečetla jsem ji běhen několika dnů. Porovnala jsem ji se zápisky svého předka, který emigroval do USA v roce 1907, tedy téměř o sto let dříve než pan Matějček a zjistila velkou podobnost - oba měli obrovskou míru odvahy, kdy za pomoci své inteligence i manuální zručnosti, podporováni manželkou se snaží zajistit lepší budoucnost pro své děti. Obdivuji jejich budování stále nových "domovů", stěhování za prací a s blížícím se stářím pocit uspokojení, že se zadařilo a že jsou i prostředky k zajištění spokojeného konce života. Pan Matějček po roce 1989 pravidelně navštěvuje svou vlast. Jeho zkušenosti s navracením činžovního domu v Praze i s podnikáním v České republice a s potížemi kolem vydání jeho první knihy "Umírat se má nalačno" mnohým z nás připomenou, že zdaleka u nás ještě není a dlouho nebude vše v pořádku. Také jeho názor na "Chartu 77" je velmi inspirativní. Ke knize se budu určitě vracet a všem, kteří se chtějí dozvědět o naší minulosti i přítomnosti z trochu jiného pohledu vřele doporučuji. schovat popis