Hned po otevření knihy mě překvapil fakt, že příběh nemá první kapitolu, nýbrž začíná dvacátou. Tímto oznámením vám chci připomenout moje varování z recenze na předchozí díl, že byste si k prvnímu dílu měli automaticky brát i ten druhý.
Ale teď už k samotné recenzi. Řekla bych, že právě tím otevřeným koncem knihy Hůl prokletí si autoři docela dost naběhli, jelikož nemohli vyřešit záhadu hned od začátku, tudíž museli dost zpomalit tempo. Což může čtenáře dost otrávit. Já jsem celou dobu chtěla vědět, jak to dopadne s novou příšerou a zda se ji povede odhalit a ne řešit záhadu zmizelého kola.
Neříkám, že tento díl nebyl zajímavý, ale právě díky onomu zpomalení děje mi přišel o něco horší a dobírání ke konci na mě působilo trošku zdlouhavě.
Ale za co autory obdivuji je jejich vykreslení postav. Buď si je zamilujete nebo je budete celým srdcem nenávidět. Dalším kladem příběhu jsou nové informace, které trochu zašmodrchávají zápletku, takže v dalších dílech se určitě budeme mít na co těšit. Tomu ostatně napovídá i otevřený konec, který v této sérii nesmí chybět, tudíž svoji radu ze začátku měním. Sežeňte si rovnou celou sérii nebo budete napnutí jak kšandy. schovat popis