Asi je předem dobré říct, že tohle rozhodně není YA, protože u nás je určování věkových kategorií u podobných knih docela problematické a má tendenci vyvolávat ostré hádky. Takže ano, tohle není Young Adult, i když to napsala autorka, která YA běžně píše. Tadá.
The Ninth House má ale s Šesti vranami přinejmenším jednu věc společnou, a to je delší úvod. Je hodně dlouhý, a to proto, že ho tak dlouhý Bardugo zkrátka potřebovala. A potřebovala ho jednoduše proto, protože bylo nutné na něčem stavět a její nový svět mysteriózních spolků na Yale je komplikovaný, spletitý, problematický a někdy i docela zamotaný. Nicméně tolerance dlouhých úvodů je rozličná a může se zdát, jako by celý tento díl představoval jeden úvod. A ono to tak vlastně i je.
Nápad na jedničku, nicméně Bardugo mohla klidně přitlačit na pilu, co se týče jejího světa, protože to místy vyznívalo tak, jako by se nechtěla dělit. Rozhodně toho mohla o jednotlivých spolcích vyhodit ven víc, mohla skočit do hlubší vody, protože proto tu půdu připravenou měla, uvidíme, jestli si právě tohle nenechává jako eso v rukávu do dalšího dílu, ale zde to po sobě zanechalo malou díru.
Atmosféra skvěle fungovala s pojetím magie, s příběhem, s podsvětím, s mysteriózními prvky a především s hlavní hrdinkou. Alex většinu příběhu působí distancovaně, nezajímavě, tuctově a drsně. Nicméně tohle jsou věci, které ji pro tento svět dělají jako stvořenou. A čím hlouběji se Alex do všeho zamotává, tím se tomu oddává. Nejde říct, že by to byla hrdinka, která se každému dostane pod kůži, protože ji Bardugo úplně tak neuměla čtenáři naservírovat. Přesto pro ni měla vytvořenou nosnou a šokující minulost a měla pro ni dost prostoru.
Kromě dvou časových rovin, které se dost dobře proplétají a doplňují je Ninth House plný vulgarit, plný přímých i nepřímých narážek na společnosti podsvětí, drog a neopatrného sexu. Bardugo stvořila drsnější svět. Je to svět, do kterého mohla vnést napětí a trochu toho zájmu, jež by fungovali jako hnací motory do dalšího čtení. I když se někde vyskytla nějaká dynamičtější scéna, nedařilo se ji příběh vyhnat ze stádia monotonnosti.
Kolem a kolem se tohle ale povedlo.
Recenze
The Ninth House má ale s Šesti vranami přinejmenším jednu věc společnou, a to je delší úvod. Je hodně dlouhý, a to proto, že ho tak dlouhý Bardugo zkrátka potřebovala. A potřebovala ho jednoduše proto, protože bylo nutné na něčem stavět a její nový svět mysteriózních spolků na Yale je komplikovaný, spletitý, problematický a někdy i docela zamotaný. Nicméně tolerance dlouhých úvodů je rozličná a může se zdát, jako by celý tento díl představoval jeden úvod. A ono to tak vlastně i je.
Nápad na jedničku, nicméně Bardugo mohla klidně přitlačit na pilu, co se týče jejího světa, protože to místy vyznívalo tak, jako by se nechtěla dělit. Rozhodně toho mohla o jednotlivých spolcích vyhodit ven víc, mohla skočit do hlubší vody, protože proto tu půdu připravenou měla, uvidíme, jestli si právě tohle nenechává jako eso v rukávu do dalšího dílu, ale zde to po sobě zanechalo malou díru.
Atmosféra skvěle fungovala s pojetím magie, s příběhem, s podsvětím, s mysteriózními prvky a především s hlavní hrdinkou. Alex většinu příběhu působí distancovaně, nezajímavě, tuctově a drsně. Nicméně tohle jsou věci, které ji pro tento svět dělají jako stvořenou. A čím hlouběji se Alex do všeho zamotává, tím se tomu oddává. Nejde říct, že by to byla hrdinka, která se každému dostane pod kůži, protože ji Bardugo úplně tak neuměla čtenáři naservírovat. Přesto pro ni měla vytvořenou nosnou a šokující minulost a měla pro ni dost prostoru.
Kromě dvou časových rovin, které se dost dobře proplétají a doplňují je Ninth House plný vulgarit, plný přímých i nepřímých narážek na společnosti podsvětí, drog a neopatrného sexu. Bardugo stvořila drsnější svět. Je to svět, do kterého mohla vnést napětí a trochu toho zájmu, jež by fungovali jako hnací motory do dalšího čtení. I když se někde vyskytla nějaká dynamičtější scéna, nedařilo se ji příběh vyhnat ze stádia monotonnosti.
Kolem a kolem se tohle ale povedlo.