Tohle píšu až několik týdnů po dočtení. Ale něco napsat chci, protože o Dvanácti králích se tak málo ví a mluví, což je škoda, je to opravdu ňamka, co si zaslouží být vidět. Kdo rád fantasy, šupito s tím do TBR. Slibuji, že je to svým způsobem strašně svěží.

Inspirováno arabským prostředím.
Odehrává se to v městečku obklopeném pouští, když čtete, cítíte vedro, slyšíte zrnka písku, slyšíte tržiště a zvuky ulic. Má to brutálně krásné popisy, kdy si autor dává záležet na každém detailu. Víte, jak vypadají zdi, kde se drolí omítka, dle popisů se pak v Šarachaji zorientujete tak, jako byste tam opravdu byli a znali to město, víte, kudy vede cesta z jednoho přístavu do druhého, a kterou zkratkou se asi nevydávat. A jako pardon, ale to je umění.

Možná si řeknete, že to zní jako zabiják dynamiky, ale věřte mi, tam se toho děje TOLIK. A tolik hustého. Tolik prima motivů napsaných tak, že jsem hltala slovo za slovem.

Akčnosti, kdy se dostávají nakládačky v úzkých uličkách, sledovačky, bitky v aréně a podobné věci, se střídaly s tím, kdy jen napjatě čekáte, jak se postava rozhodne, co udělá. Jestli zalže, nebo ne. Jaký má vlastně plán.

Dějově taky jedno velké dobré. Dvanáct králů ovládlo území, jsou to krutí ušáci, je tady odboj. Ale ne YA vibes odboj. Tady reálně vidíte zvěrstva králů, vidíte, co ten odboj dělá, jaké jsou na to reakce. Umírají mraky lidí. A obzvlášť v této knize má opravdu každý čin své následky.

Asi si teď myslíte, že hlavní holka je součástí odboje. A bojuje proti králům. Ne docela. Ne tak, jak si to na první dobrou představíte. Ono každé krajně pravicové nebo levicové hnutí není vždycky správná cesta.

Jistě. Objevuje se tam pár klišé, jedno i mé extra neoblíbené, ale nějak jsem dokázala akceptovat, že bylo zvoleno za jistým účelem a že mi chce autor ukázat, že to jde napsat dobře. A myslím, že zatím se mu to daří. Kdo ví, co bude v dalších dílech, ale teď jsem spoko.

Silné jsou i postavy. Kluk a holka. Kamarádi, přátelství od dětství, které funguje. Možná se z toho něco vyklube, ale zatím přátelství. Jsou oba plastičtí, živí, jejich konverzace je vždy věrohodná. Vlastně asi každá konverzace na mě působila uvěřitelně.

Hybatelem děje je normálně i ženská, co už je mrtvá.

A ten KONEC! Táááák dobře napsaný.
No.
Chci další díly. schovat popis