Recenze Vzhůru k nebesům

Román Vzhůru k nebesům dcery Wolfganga Hohlbeina Rbeccy Hohlbein se stal okamžitě světovým bestsellerem. Oberfrankenburg je takové malé hnízdo. Čtyřicet tisíc obyvatel, jeden hrad zachovalý, jeden ve stavu rozpadlém. Příjemné jezero se stadionem pro různé festivaly, menší zločinecká rusko-německá organizace, vyhlášená patologie, svátek sv. Joosta (dobrá, byl to jen otravný kocour, ale turisty je třeba přilákat jakkoliv) a samozřejmě zvýšený výskyt bran do pekelných prostorů. Takže někdy je tu docela živo, jindy zase mrtvo a někdy obojí dohromady. O čemž se přesvědčí i trojice nevšedních hrdinů. Alvaro byl ten nejlepší anděl strážný; blonďaté lokny, bělostná křídla a portfolio plné proroků a svatých. Ale udělal chybu - a ne, nemluvíme o té patálii s tureckým komunistou. Takže křídla fuč a totální polidštení. Ještě že je tu Tabea. Jistě, je to upírka a není si zcela jistá, zda chce být lidská či démonická, ale pořád je to spřízněná duše. Stejně jako Lennart - Alvarova poslední, nepodařená fuška. Nový prorok. Odstřelený, přesto opět mezi živými. Jsou rozdílní, nechtějí spolupracovat, ale co jim zbývá, když je sám ďábel pozval na páteční konec světa? Němci prý nemají smysl pro humor. To je asi pravda, ale Rebecca Hohlbeinová je Němka a čest národa zachraňuje víc než zdatně! schovat popis