Další střípky z postkatastro­fického světa (konkrétně z Anglie), do kterého se vrátila dávná božstva a mýtická stvoření. Hlavní postavou je lékařka Caitlin, čelící všemi svými silami neznámé smrtící nákaze, co decimuje lidskou komunitu. Úvodní atmosféra zmaru je poměrně působivá, ale bohužel dost brzy ustoupí nepříliš přesvědčivým mystickým pindům. Caitlin vyráží na výpravu za zničením nemoci, jejíž zdroj neleží v tomto světě. Po cestě potkává různé bytosti, stvoření přátelská i strašné noční můry, nabírá kolem sebe družinu složitých lidských povah a všichni společně objevují nejen jiné světy, pravdy o Bytí, podstatu samotné existence, ale především nahlížejí do vlastního nitra. Psychologii postav je věnována nesmírná pozornost, přesto by si ty vedlejší zasloužily více prokreslit – jejich minulost je podána zkratkovitě a čtenář tak chvílemi nechápe, proč se chovají, jak se chovají.
Autor se opět prohrabuje keltskou mytologií a zabrousí například i k řeckým mýtům. Významnou roli v ději hraje ženský prvek, probouzí se Bohyně, díky které by mělo být dosaženo souladu a lidem by se tak měla otevřít stezka k dosažení čehosi víc, stezka, z jaké při předchozím historickém vývoji sešli – v bezohledné honbě za penězi a technickými vymoženostmi. Všechno tohle filozofování je (jak už jsem zmínila) bohužel podáno lehce chaoticky, nepřesvědčivě, trochu násilně a příliš jednostranně, co se týká ženského elementu. K negativům knihy patří i hodně nepovedené finále. schovat popis