Kristina Hlaváčková má rozhodně zajímavý styl psaní. Mně osobně trvá dost dlouhou dobu, než si mu přivyknu a začtu se do příběhu. Také mi moc nesedí dlouhé kapitoly (na to si stěžuji v každém díle), ale přeci jenom, téměř 400 stránková knížka by jich mohla mít víc než deset.
S čím jsem ještě měla docela problém, bylo chaotické střídání pohledů postav. Kdyby autorka na změnu upozornila, třeba i jen odřádkováním, četl by se příběh podstatně lépe. Takhle to spíš při čtení rušilo.
Další výtka patří častému opakování, a to nejen slov, ale mnohdy i celých odstavců, kdy nám bylo pouze sděleno, co jsme před chvilkou četli, akorát z pohledu jiného hrdiny, což mi přišlo trochu zbytečné a pro příběh absolutně nepodstatné.
A poslední, co mě na příběhu zarazilo, byla jedna scéna, kdy Aronel strašně spěchala, aby pomohla svému umírajícímu příteli, ale když se k němu dostala, najednou měla dostatek času, aby předvedla svůj dramatický příchod. Většina lidí by se nejprve vrhla ke zraněnému, udělali by co mohli a teprve poté se vítali s ostatními.
Ale abych nebyla pouze negativní, musím v příběhu i několik věcí vychválit.
Autorka se nás nezdráhá hodit rovnou do děje, takže nemáte možnost začít se nudit. Sice možná budete ze začátku chvíli zmatení, ale to se po pár stránkách změní a vy si můžete užívat akcí nabitý příběh.
Když už jsem u té akce, nesmím opomenout to, jak Kristina bravurně dokázala vyobrazit válku. Rozhodně se nebojí zabíjet hlavní postavy a vůbec je nijak nešetří, čehož si na autorech velmi cením.
Čím si mě ale získala nejvíce, byly její rozsáhlé souboje, které se mnohdy táhly přes několik stránek. Pokud jste milovníci dlouhých bojů je tahle série pro vás jako dělaná.
Bohužel zpracování postav už tak skvělé nebylo. Většinou je zvykem, že je na postavách znát jejich osobnost a nějak se od těch ostatních odlišují, například tím, že používají jiné slovní obraty, ale v knize Pramen moci to prostě chybí.
Navíc jsem na nich nenašla téměř žádnou proměnu od prvního dílu, kdy byly ještě děti, což trochu kazí dojem ze čtení.
Pokud by si autorka více pohrála s charaktery hlavních postav, rozhodně by hodnota celé knihy o hodně stoupla.
Recenze
S čím jsem ještě měla docela problém, bylo chaotické střídání pohledů postav. Kdyby autorka na změnu upozornila, třeba i jen odřádkováním, četl by se příběh podstatně lépe. Takhle to spíš při čtení rušilo.
Další výtka patří častému opakování, a to nejen slov, ale mnohdy i celých odstavců, kdy nám bylo pouze sděleno, co jsme před chvilkou četli, akorát z pohledu jiného hrdiny, což mi přišlo trochu zbytečné a pro příběh absolutně nepodstatné.
A poslední, co mě na příběhu zarazilo, byla jedna scéna, kdy Aronel strašně spěchala, aby pomohla svému umírajícímu příteli, ale když se k němu dostala, najednou měla dostatek času, aby předvedla svůj dramatický příchod. Většina lidí by se nejprve vrhla ke zraněnému, udělali by co mohli a teprve poté se vítali s ostatními.
Ale abych nebyla pouze negativní, musím v příběhu i několik věcí vychválit.
Autorka se nás nezdráhá hodit rovnou do děje, takže nemáte možnost začít se nudit. Sice možná budete ze začátku chvíli zmatení, ale to se po pár stránkách změní a vy si můžete užívat akcí nabitý příběh.
Když už jsem u té akce, nesmím opomenout to, jak Kristina bravurně dokázala vyobrazit válku. Rozhodně se nebojí zabíjet hlavní postavy a vůbec je nijak nešetří, čehož si na autorech velmi cením.
Čím si mě ale získala nejvíce, byly její rozsáhlé souboje, které se mnohdy táhly přes několik stránek. Pokud jste milovníci dlouhých bojů je tahle série pro vás jako dělaná.
Bohužel zpracování postav už tak skvělé nebylo. Většinou je zvykem, že je na postavách znát jejich osobnost a nějak se od těch ostatních odlišují, například tím, že používají jiné slovní obraty, ale v knize Pramen moci to prostě chybí.
Navíc jsem na nich nenašla téměř žádnou proměnu od prvního dílu, kdy byly ještě děti, což trochu kazí dojem ze čtení.
Pokud by si autorka více pohrála s charaktery hlavních postav, rozhodně by hodnota celé knihy o hodně stoupla.
To že Eli přežila jsem brala jako samozdřejmost a čekala jsem to ,ale vůbec jsem nečekala ,že ji pomáhal Damian.Aronel mi asi sedla víc než ,,stará´´ Elena. Jinak ten Bretin syn mě v mejmenším nepřekvapil. Naštval mě ten konec ,protože jsem celou dobu čekala nějakou milostnou linku mezi Aronel a Damianem ,ale ta se objevila těsně před koncem a ani jsme si ji neužili a skončilo to jaksi dřív než začalo.