Pierre Pevel v této knize směle koketuje s fantazií před 30 lety, tedy doslova rytíři v lesklé zbroji. V prologu před námi pověsí jednoho z nich – rázného a počestného mladíka, zamilovaného do krásné panny a toužícího pouze bojovat za svého krále – jen aby ho sebral, rozbil jeho brnění a kopl ho do bahnité louže. .
Na druhé straně se vynořuje náš hlavní hrdina; hrdina, který často vypadá spíše jako padouch.

Lorn je zajímavá a komplikovaná postava, o které jsem rád četl. Je tak plný hněvu a tajemna - a rozhodně to není váš typický hrdina, něco, co u mě vždy zaboduje, protože mám sklon fandit padouchům. Opravdu velmi originální twist na klasického fantasy hrdinu.

Opravdu doufám, že v další knize uvidím více různých kultur... Dobře, přiznejme si to všichni, "kulturami" myslím "skandské válečnické královny". Znějí jako něco přímo v mé uličce.

I když jsou nějaké problémy s překladem, mám pocit, že Pevel má skutečný talent na psaní a dokázal by mě opravdu vtáhnout od první stránky. Ale ten konec? To není skvělé, Pevel. Vůbec ne cool. A další kniha ještě není přeložená z krvavé francouzštiny, říkáte? Tohle prostě nepůjde. schovat popis