Recenze Zrcadlo

Na dovolenou se nevypravil jen hlavní hrdina úvodní písničky: jako by si ji po celá devadesátá léta dalo písničkářství v Česku. Nové téměř nepřišlo, staré pokračovalo skrytě nebo si dalo přestávku. Jan Burian se propojoval s poezií, hledal tvar pro muzikantské překlady Dána Bennyho Andersena, vyřizoval si soukromé záležitosti s vlastním starším repertoárem. Na jaře 2002 mu znovu vychází album naplněné vlastními texty: máme v tom cítit naplnění času, sklenul se oblouk nové písničkářské doby i pro publikum?
Stejně jako mravenci kuchyněmi prochází Burianovými alby po léta hudba, kterou poslouchá a cítí jako živou. Zrcadlo je její inventurou: jako pokojní nájemníci tu žijí swingové a kabaretní piáno, ale i jeho tvrdá bigbítová mutace, jak ji Burian uslyšel u Johna Calea. Lze tu cítit náklonnost k emoci, únosu melodií, šlágru; ale taky dost odvahy natočit hit v garáži a trochu ušpiněně, protože je to hygieničtější špína než ta z kšeftů s hudbou pro masy. Burian, a nejméně tolik i aranžér Jan Amos, se na Zrcadle vyznávají z industriálního opojení zvuky reálného světa v dobrém i zlém; a krom výletu "ven" sestupují i "dovnitř", do mikrosvěta digitálních zvuků a oscilátorů, k šumu a předení strojů, které jsme si vymysleli nedávno, ale už z nich lze odečítat poezii. Což je zároveň jedno ze zrcadel alba Zrcadlo: dialog nástrojů a přístrojů, starého dobrého salónního klavíru a bzučícího okolního světa, který nestojí proti němu, nýbrž dokáže být jeho spoluhráčem. To všechno ve jménu písničky, prověřeného útvaru, který po staletí útočí nápadem, pocitem i prostotou. "Naoko zkoušíme nové cesty, a přitom se pokaždé dáváme starými." Myslím i na zrcadla mezi Burianem a Amosem, textem a hudbou, soukromým a veřejným, fantazií snu a reality, novinářem a básníkem uvnitř Buriana.
"Obraz v zrcadle může, ale nemusí být odrazem skutečnosti," čtu v náhodně otevřeném Respektu, který vyšel dnes, 25.února 2002.
Pavel Klusák

Autoři alba:
Jan Burian - texty, hudba, zpěv, klavír
Jan Amos (Jan Burian.ml) - aranžmá, stroje a nástroje
Dušan Šoltys - výtvarník
Petr Mayer - zvuk, mastering
Karzi - mix písní Zrcadlo a Žiju
Petra Plisková - fotografie, grafické zpracování
Derek Paton - překlady do angličtiny
Pavel Klusák - sleevenote

Natočeno: na různých místech v Praze, zvláště v Malostranské Besedě, v zimě 2001-2.