Recenze Až se mé roky sesypou

Vladimír Veit patří spolu s Jaroslavem Hutkou k praotcům českého folku. Jejich společné začátky přinesly v sezóně 1967–1968 rané pokusy o české převody Dylana a Donovana, ale i první písně vlastní. Tehdy počala též jejich autorská spolupráce, která nebyla přerušena ani v dalších desetiletích, kdy každý z nich vystupoval sólově.
Vladimír Veit se stal uznávaným autorem melodií na verše našich i světových básníků. Už pro své první album Texty zhudebnil básně Jaroslava Vrchlického, Jaroslava Seiferta, Petra Kabeše, ale i Milana Kundery nebo Václava Havla. Později vydal také vlastní písně a připravil i komponovaná alba s poezií Jana Skácela, Vladimíra Hraběte nebo Françoise Villona.
Bylo tedy jen otázkou času, kdy se vrátí k písním, které napsali společně s Jaroslavem Hutkou, a připraví z nich nové autorské album. Vybral pro něj i méně známé písně z 60. a 70. let; některé z nich zazněly před desetiletími třeba i ojediněle, a mnohé z nich Veitův dávný jevištní partner dokonce již zapomněl. Tradičně střídmý a jemný projev Vladimíra Veita na této desce nápaditě dokresluje doprovod respektovaného, o generaci mladšího kytaristy Josefa Štěpánka.

OBSAH:
Až se mé roky sesypou * Pramínek * Ovečka a vlk * Světlo a stín * Mrtvoly * Kdybych byla * Krysí revoluce * Přinuceni k návratu * Kopáč * Stmívání * Strážník * Hliněný hrnek * Odlesky luny schovat popis